Cesta 2. ročníku na mezinárodní eurytmický festival Forum Eurythmie 2017

Nastalo úterní ráno a všichni se už konečně ospale setkali u autobusu. Namířeno jsme měli na „miniturné“ do Heidelbergu a Witten Annen, kde jsme měli ukázat náš eurytmický program. Tvořili jsme ho několik měsíců na hodinách eurytmie. Cesta do Heidelbergu trvala asi 8 hodin a když jsme pak všichni vystoupili z autobusu, přivítal nás milý pán – Johannes Duve, který nás pak následně provedl po starém městě. V kostele Svatého ducha (Heiliggeistkirche) jsme si zazpívali  a pak se již zase vrátili k autobusu a odjeli do tamější Waldorfské školy. Nastalo několik hodin úprav kostýmů a zkoušek našeho vystoupení. Také jsme měli možnost prohlédnout si školu, která je nesrovnatelně větší a lépe vybavenější než ta naše. Dalšího dne nás do školy přivezli „naši noví rodiči“, u kterých jsme strávili noc. Vystoupení jsme ukazovali všem 12 ročníkům waldorfské školy a mělo úspěch. Po obědě následovalo dalších 6 hodin v autobuse směrem Witten-Annen. Naším cílem bylo účastnit se mezinárodního eurytmického festivalu Forum Eurythmie 2017, kde jsme měli vystupovat spolu s 900 dalšími účastníky. Když jsme dorazili, ubytovali jsme se, šli jsme na večeři a následně na první eurytmická vystoupení. Následující dny byly v duchu volných programů s tím, že celá skupina se sešla vždy jen na snídaních, obědech, večeřích a zkouškách. V pátek jsme vystoupili s vědomím, že uzavíráme půlroční snažení. Na jevišti jsme ukázali eurytmické ztvárnění skladby od F. Schuberta a vtipnou báseň „Tuřínovo dobrodružství“, napsanou naším spolužákem Matyášem Polákem o biodynamickém kompostu. Publiku jsme tedy přinesli něco z českého humoru a z jejich reakcí bylo zřejmé, že ho náležitě ocenili. Po vystoupení jsme odcházeli naprosto spokojeni a šťastni z vlastního úspěchu. Zbytek festivalu jsme si pak mohli báječně užít bez stresu a pojmuli jsme jej skoro jako prázdniny či dovolenou.

Co se týče vystoupení ostatních účastníků, byli jsme překvapováni i po zbytek festivalu. Dovoluji si říci, že nikdo z nás neočekával, jakým různorodým způsobem se dá pojmout, uchytit či snad pochopit eurytmie. Postřehem také bylo, že dnešní ročník Fora Eurythmie se nesl v „trendu“ – v jednoduchosti je síla, což se projevilo ve dvou či více skupinách, kde bylo vystoupení založené jenom na sedmidílném cvičení (jedno ze základních cvičení v eurytmii – s hůlkou – pro vnímáni prostoru a pravidelnosti gest), zato v mnoha zajímavých variacích.

Odjížděli jsme s prvním deštěm, jež se za ten týden objevil a málokomu z nás se chtělo vrátit zpět do Prahy.

Text: Veronika Dolistová

Ukázka představení Tuřín, II ročník