Fotogalerie z akcí

Ilustrativní obrázek příspěvku

Adaptační kurz prvního ročníku 2021

Jako prvňáčci, klesající pod tíhou velkých školních tašek. Tak jsme si připadali, když jsme se po slavnostním zahájení školního roku a krátké prohlídce školy vydali s krosnami na zádech na metro.

Největší úlevou dne by se dalo nazvat to, že jsme po dvou přestupech na vlaky mohli batohy naložit paní učitelce Kapsové do auta a osmikilometrovou cestu do cílové destinace absolvovat bez zátěže. Někteří stateční se však svých krosen vzdát nechtěli a tak je i přes neustálé stoupání donesli až do cíle – do domu v zaniklé obci Jelení v Krušných horách, který v minulosti patřil bohatému pekaři.

Další den čekalo mnohé z nás první setkání s eurytmií. Většina ohlasů byla více než pozitivní, díky, paní učitelko Forbaková. Eurytmie byla jedním ze tří bloků, na kterých jsme se v průběhu prvních dvou dnů střídali ve skupinách. Dalšími bloky byly práce pod dohledem pana učitele Horáka, kde jsme dělali vše od kydání hnoje po sekání dříví, práci nám zadával pan domácí Anbu původem z Indie, který nás také zasvětil do kouzla indické kuchyně, a různé teambuildingové a seznamovací hry s panem učitelem Černým.

Den před odjezdem jsme vyrazili na celodenní výlet sudetskou krajinou do torza pracovního tábora Rolava. Výletu předcházelo legendární balení svačin po večerce, na které nikdo z nás nezapomene.

Náš úplně poslední večer našeho úplně prvního výjezdu se nesl v duchu až rodinného posezení u táboráku. Společně i jednotlivě jsme shrnuli, co jsme prožili a co nás, jak na “adapťáku”, tak na našem novém kolektivu uchvátilo. Nechyběl ani zpěv s kytarou a poslední partičky Una.

Poslední den jsme strávili především balením a úklidem, rozptýlením nám pak byla procházka s paní domácí Alicí, koňmi a lamami, které jsme překřtili na Bezpohlavního Berta a Dominantního Damiana.

Na Hlavní nádraží jsme dorazili okolo deváté hodiny večerní a náš adaptační kurz jsme ukončili ještě závěrečným zpěvem písně Dum de dum pod rozsvícenými nádražními lampami.

Marmelád ze snídaně nám zbylo ještě tolik jako na tři další adaptační kurzy, a tak doufáme, že se příští výjezd uskuteční co nejdříve.

Za prváky
několik dobrovolných duší

Ilustrativní obrázek příspěvku

Dva týdny zeměměření 2021

Šum listí, čerstvý vzduch, smích známých tváří a naplňující výhled. To je to, po čem jsem prahla celé měsíce schovaná za monitorem. A teď, teď, i přes to, že to není hlavní bod tohoto výjezdu, to cítím a jsem za to vděčná.

Pondělí, 7:40, halda usměvavých tváří s krosnami přetékajícími kraťasy a zároveň zimními bundami. Sem tam z davu vyčuhoval deštník. Vyrazili jsme, a i když jsme se zprvu dvou přestupů s panem učitelem Gundlachem lehce obávali, po nabrání Bambiho v Pardubicích a po cestě pendolinem plné spících hlav na spolusedícím jsme úspěšně a zcela v plném počtu dorazili na místo. Ještě tento den jsme se stihli seznámit s naším, v budoucích dvou týdnech velmi důležitým, kamarádem Teem.

V úterý, v první měřící den, jsme objevili nejen kouzlo spánku u přednášek, ale také například hodinové stavění teodolitu. I spoustu dalších situací jako vracení se pro olovnice nebo rozpadající se chatky nás provázely nejen v úterý, ale každý den tohoto pobytu.

Každá skupinka byla také na jeden den pasována na kuchařku, uklízečku a DJe v jednom. Aneb jedinečná příležitost vidět tanečníky v kuchyni, slyšet rozmanité hudební styly a pozorovat prudké úbytky energie.

Na víkend nám podporu před posledním týdnem nabídl pan učitel Ševčík sobotním koncertním shrnutím roční práce sboru a v neděli poté jsme si užili výlet a rybníkové koupání.

Dny začaly nasakovat lehkým stresem už další pondělí, ale všechny krizové situace, vyčerpané obličeje a tvoření mapy do tří do rána jsme nakonec trpělivě překonali.

I přes to, že se tak možná nikdo z nás necítí, tak jsme se z tohoto výjezdu navrátili jako téměř-druháci, a i když byl náš první rok docela ochuzený, tento výjezd naší třídu společně uzemnil a krásně ukončil první ročník.

AP

Ilustrativní obrázek příspěvku

Divadelní soustředění v Jurtcampu

V pondělí 14.9. jsme vyrazili vlakem do Jižních Čech strávit týden v Jurtcampu v osadě Vrábsko.

Celý týden probíhal ve znamení nácviku divadla. První den jsme si přečetli celou hru „Návštěva staré dámy“ od Friedricha Dürrenmatta, kterou si naše třída vybrala, abychom se společně obeznámili s příběhem a postavami. Druhý den se určily role, a nacvičování mohlo začít. Program byl naplněn především nácvikem, byly však také volné chvíle, které si každý vyplnil svou oblíbenou činností. Protože se od sebe hodně lišíme, hrál někdo na hudební nástroje, někdo fotbal, a jiní odpočívali v jurtách. Ty byly krásně zařízené – uvnitř byla kamínka, krásná střešní okna a celkový areál byl moc hezky vybavený.

Všechna jídla jsme vařili my, studenti. Kupodivu nenastaly žádné větší potíže a připravované pokrmy se všechny vydařily. Večery jsme trávili u společného stolu různými hrami.

Za týden se nám podařilo projít téměř všechny obrazy hry a jen doufáme, že vystoupení budeme moci také dotáhnout do konce a předvést publiku.

Díky tomu, že byl výjezd hodně uvolněný, se celá naše třída na sklonku našeho lyceánského bytí spojila zase více dohromady. Myslím, že i včetně našich milých učitelů jsme si pobyt všichni moc užili.

Emma Šílová

Ilustrativní obrázek příspěvku

Zeměměřický kurz 2020

Když jsem si jako deváťačka vybírala střední školu, často jsem končila na stránkách Waldorfského lycea a projížděla veškeré články a fotografie jim náležející. Ani ve snu mě nenapadlo, že za rok a půl budu na ten samý web psát o zeměměřickém kurzu, který jsem nedávno absolvovala se svojí třídou.

Kdybych těch deset dní chtěla nějak stručně shrnout, řeknu, že to bylo vážně super! Avšak tahle informace by vám nejspíš moc neřekla. Tudíž mi dovolte vás vzít na malou prohlídku naším zeměměřickým kurzem.

Když jsme se konečně dopotáceli s velkými batohy do naší cílové destinace, statku Palčice, ubytovali jsme se a spěchali na naší první společnou přednášku o měření. Poprvé jsme stanuli tváří v tvář teodolitu, se kterým se později spousta z nás dost zapotila. Vzápětí jsme byli rozděleni do skupinek po třech či po čtyřech a dozvěděli se, kdo bude šéfem skupiny.

Do teď nevím, jestli to byla výhoda či nevýhoda stát se vedoucím, ale výzva to rozhodně byla. Každé skupince byla přidělena krabice s nástroji, zápisník na naměřené hodnoty, teodolit a výtyčky. Ještě před večeří jsme se rozmístili venku a poprvé zkoušeli s teodolitem zaměřit nějaké body. Nálada při večeři byla všelijaká, protože dojmů bylo opravdu hodně, ale všichni jsme byli zvědaví, jak to bude probíhat druhý den.

Hned ráno jsme popadli potřebné vybavení a rozutekli se po vesnici do všech stran. Každý jsme dostali své území, které mělo určitá specifika a ne vždycky byla úplně příznivá, takže jsme se museli naučit s nimi pracovat. Naštěstí nás tam obcházeli tři asistenti a pan učitel Jirout, kteří byli vlídní i po stopadesátém přeměřování jednoho bodu. Dopoledne nebo večer jsme měli možnost zpracovat naměřené hodnoty tak, abychom je mohli zapsat do improvizované mapy. A takhle to probíhalo po dobu několika dní, které byly plné ranních přednášek, jídla a měření.

Jeden den z kurzu byl obětován výletu na horu Velký Blaník, což jsme velice uvítali, protože jsme si od všeho toho vyměřování potřebovali odpočinout. Někomu se může zdát sadistické brát jako odpočinek výšlap do kopce, ale nakonec to byla ta nejlepší forma relaxace, jakou jsme si mohli přát. Na vrchol jsme se nakonec doškrábali všichni a ten, kdo měl ještě sílu, mohl vylézt na rozhlednu. Je nutné říct, že celý pobyt, až na předposlední den, nám hrálo počasí do karet a my si mohli užívat azurového nebe a pálícího slunce, kterého bylo někdy až příliš. Jeden večer se nám všem podařilo sejít se u táboráku a zpívat písničky až do noci, dokud se nám nezačaly zavírat oči. Všichni na ten večer máme moc hezké vzpomínky.

Jak dny plynuly, zaplňovala se dosud nenaměřená místa na mapě a ti rychlejší začali přecházet na podrobné měření, které se záhy ukázalo jako mnohem těžší, než cokoliv před tím. Měli jsme velké štěstí na lidi z vesnice, protože byli vstřícní a nechali nás pracovat na jejich zahradách a dvorcích. Až na menší výjimku, kdy tamnímu včelaři ruply nervy a jednu skupinu div nehnal přes celou vesnici. Ale jinak si nemůžeme stěžovat. Pomalu ale jistě jsme doměřovali i ty nejmenší detaily a pod rukama nám začala vznikat opravdová mapa. Byl to hezký pocit, když z těch doposud němých čísel začalo růst něco, co dávalo smysl.

Předposlední den, tedy ten finálový, jsme strávili z největší části skloněni nad mapou s tužkami a pravítky v ruce. Budete se asi divit, ale i v tuto chvíli, kdy se zdá, že je všechno v naprostém pořádku a téměř hotové, jsme ještě museli vybíhat s teodolity do terénu a přeměřovat údaje z úplných začátků. Není to příjemný pocit, když zjistíte, že musíte předělat práci, na které jste dělali přinejmenším dva dny.

Rozhodně nechci zapomenout na neustálý catering, jímž nás zahrnovala naše paní učitelka Ferencová. Obdiv je na místě, protože se pustila do vaření všemožných typů jídla a ani vegetariáni nestrádali. Když přijdete do kuchyně v deset večer a je tam připravená pozdní večeře, tak to už je fakt něco! Snažila jsem se tyto služby navrhnout i u nás doma, ale z nějakého důvodu to neprošlo.

Nebudu lhát, poslední noc se protáhla až do čtvrt na čtyři ráno a během ní zmizelo i velké množství zeleného čaje. Ono se to nezdá, ale při vybarvování velké mapy, která bude zdobit vaši třídu po dobu dalších tří let, si dáte hodně záležet.

Když jsme se toho samého rána uzívaní doplazili k výsledku naší práce, konečně jsme cítili, že to všemožné přeměřování k něčemu bylo. Mapa se nám fakt povedla. No a potom už nezbývalo nic jiného, než si zabalit, nacpat do sebe poslední jídlo, pro něž se nenašlo využití a zamávat Palčicím. Plni nových zážitků a vzpomínek jsme se vydali do Čechtic na autobus, který nás odvezl na nádraží Praha–Roztyly.

Celé jsme si to užili jak to jen šlo a děkujeme našim oběma třídním, díky kterým se kurz uskutečnil a kteří nám byli celou dobu k dispozici.

Jestli si něco opravdu přeji, tak abych kvůli aktuálnímu nezvanému hostu jménem Covid–19, nemusela psát článek o eurytmickém festivalu ve Wittenu až na konci třetího ročníku. Ale tak, třeba už odejde…

Text: Rozálie Veselovská, studentka druhého ročníku

Ilustrativní obrázek příspěvku

Maturitní ples 2020

Děkujeme třídě Petra Úlla a všem účinkujícím za překrásný maturitní ples plný představení, milých překvapení, dobré hudby a skvělé atmosféry. Konal se 8. února 2020 v KD Domovina na Praze 7, Na Maninách 32.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Podnikatelský projekt ve 4. ročníku

V listopadu se v prostorách Waldorfského lycea uskutečnily prezentace podnikatelských projektů, které byly završením více než týdenní intenzivní práce studentů 4. ročníku. Před publikem a pětičlennou porotou složenou z řad ekonomů, podnikatelů a učitelů ekonomie prezentovali studenti výsledky své práce a snažili se obhájit nápaditost i ekonomickou udržitelnost svých projektů. Projekty prezentovalo celkově osm studentských týmů, ve kterých se všichni snažili najít průsečík mezi svými zájmy, schopnostmi a reálnými potřebami lidí – potenciálními zákazníky. Některé z projektů byly charakteristické originálností, jiné ekologickým či sociálním rozměrem, další pak svou reálností a poměrně slušnou vyhlídkou na praktické provedení i potenciální úspěch. I když skutečný rozjezd prezentovaného podnikatelského záměru plánují jenom někteří ze studentů, všichni působili u prezentace přesvědčivě, ztotožněni se svým záměrem a s cílem o reálnosti svého projektu přesvědčit i publikum.

Pokud by studenti dotáhli své projekty až do realizace, byla by společnost obohacena o různé nabídky služeb a produktů. Některé již sice existují a dané potřeby obyvatelstva jsou uspokojované, ale studenti by se je pokusili uspokojovat ještě lépe – buď efektivněji, zdravěji, ekologičtěji nebo se sociálními benefity a humánněji. Jednak by nově vzniklo papírnictví Pallete, kde by se ručně vyráběly produkty z recyklovaného papíru a originálním, zákazníkem spoluurčeným designem. Dále bychom měli možnost si v e-shopu objednat elegantní koženou dámskou kabelku a jiné kožené produkty vyrobené v ruční dílně Mono. V obou případech by měl zákazník koupí možnost podpořit klasické řemeslo, ruční práci a ekologicky šetrnou výrobu. Ekologicky orientovaní zákazníci by měli nově možnost zakoupit si i na trh nově uvedené Te sáčky, které mají jakožto opakovatelně použitelné, z recyklovaného materiálu ručně šité obaly na potraviny aspiraci nahradit klasické igelitové sáčky. Zákazníci, kteří rádi vzpomínají na klasické svetry od babiček, a chtěli by vědomě napomoci s řešením jistého eko-sociálního problému, by měli možnost si přijít na své a zakoupit si v seniorské ruční dílně Senzap ušitá trička a kapesníky z použitého textilního materiálu se záměrně viditelným, pro projekt typickým přešitím. Na trhu by se objevila také řemeslná pekárna zaměřená zejména na prodej bezlepkových kváskových chlebů z přirozeně bezlepkové mouky a bez přidaných aditiv – potenciální budoucnost hlavního produktu pekárny měli možnost v průběhu prezentací účastníci i ochutnat a obchod s ním se již v malém rozbíhá. Nově bychom mohli ochutnat také produkty Fru43 – stačilo by jenom navštívit nějaký letní festival a zastavit se u příslušného stánku, kde bychom měli příležitost svou žízeň uhasit paletou zdravých, ovocně-bylinných nápojů. Nové možnosti by se objevily i na „trhu práce“ (eufemisticky řečeno), jelikož by vznikly dvě pracovní agentury. Agentura Hodinový student by spojovala poptávku po příležitostné práci se studentskými pracovními nabídkami – což se zdá být jako tržní novinka. Druhá z agentur by dělala něco obdobného, avšak nejenom pro studenty, ale obecně, přičemž by speciálním softwarem chtěla předejít vícero technickoorganizačním nedostatkům, které se spojují s doposud existujícími agenturami. Své know-how již mají vymyšlené a částečně otestované a s projektem zkusí reálně podnikat.

Cílem projektů nebyla jenom originálnost nápadu, ale i získání kontaktu s realitou, povědomí o fungování praktického života a nabytí dalších schopností, které by umožnily se do světa založeného na dělbě práce nejenom zapojit, ale ho i obohatit. Již před projektem se studenti v hodinách statistiky měli možnost obeznámit s tvorbou dotazníků, díky kterým by mohli lépe poznat potřeby a představy potenciálních zákazníků. V hodinách práva mohli získat základní orientaci v právní formě podnikání, především v právních a kvalifikačních požadavcích pro získání živnostenského oprávnění. V samotném podnikatelském týdnu měli potenciální budoucí podnikatelé možnost naučit se uvažovat v reálných ekonomicko-společenských souvislostech – počítáním a plánováním nákladů nahlížet na svůj záměr z hlediska ekonomické udržitelnosti a uvědomit si svou pozici v dodavatelském řetězci; stanovením ceny si uvědomit základní nákladové faktory cenu ovlivňující, a to od mzdových položek až po distribuční náklady; vytvářením loga a pilotního produktu promýšlet a prakticky si vyzkoušet principy marketingu; průzkumem trhu získat přehled o jistém konkrétním trhovém segmentu atd.

Za to všechno patří dík především Táně Šárovcové, naší externí spolupracovnici z projektu Učitelé z Marsu, která celý týden studenty doprovázela svými radami, zkušenostmi a inspirativními podněty ze světa praxe. Rovný díl díku však patří i samotným studentům, kteří se do projektu zapojili s nasazením a dotáhli jej do zdárných prezentací. Ti jsou momentálně na profesních praktikách, kde získávají další zkušenosti s během hospodářského života i života jako takového, s jeho klady a zápory. Věříme, že se v budoucnu ve světě neztratí a obohatí ho o to, co jako potenciál spočívá v jejich osobnostech, schopnostech a v duši nesených ideálech.

Peter Úll, třídní učitel 4. ročníku