Fotogalerie z akcí

Ilustrativní obrázek příspěvku

Adaptační kurz v Jeseníkách

2. září 2019, jsme se my, prváci, vydali na adaptační kurz do Jeseníků, přesněji do vesničky Rejvíz. Ačkoli to většina z nás nečekala, už cestou na vlak jsme si začali povídat a s ubíhající cestou byla debata živější a živější. Za doprovodu paní učitelek Ferencové a Forbakové jsme v pořádku dorazili na místo. Program byl vymyšlený tak, že jsme nedostali ani na chvíli šanci se nudit. Velkou součástí byl sborový zpěv, který se skládal ze dvou kánonů a jedné krásné italské písně o oslavě jara. Nemohla chybět ani eurytmie, při níž jsme se seznámili s jejími základy. Šlo hlavně o to nacítit se na svoje spolužáky a poznat moment, kdy společně vyrazit v tichosti vpřed. Díky různým pohybům jsme putovali, hledali se a nacházeli. Pan učitel Jirout do programu vnesl geometrii a rýsování různých útvarů. Kupodivu nám vyzbyl čas i na příjemnou procházku k nedalekému rašeliništi a celodenní výlet, na kterém si polovina z nás „užila“ dost dlouhou cestu do kopce. Je to ale jedna z našich nejintenzivnějších vzpomínek. Co si bude pamatovat malý Vašek, syn pana učitele, kterého tlačil spolužák Josef do všech kopců, to netuším. Všichni si při své cestě kousek zašli, jelikož stromy se značkami byly pokácené. Také nám neuniklo, že velké části lesa byly napadeny kůrovcem, ale i tak byla příroda krásná.

Divím se, že jsme „adapťák“ přežili bez otravy, protože s mými vařícími schopnostmi jsem se trochu bála. Nakonec se všechno jídlo povedlo, akorát mytí hrnců, do kterých bychom se vešli všichni i s autem pana učitele Jirouta, byla ta méně příjemná část. Poslední den jsme strávili hraním her s paní učitelkou Ferencovou, abychom si lépe zapamatovali všechna ta jména, ale hlavně abychom se ještě víc sblížili. U mě nejvíc zabodovala hra s igelitovým pytlem (alias lodí na moři), kde bylo úkolem družstva otočit ho pod nohama bez dotknutí se země.

Ovšem v každém z nás nejvíce zarezonoval táborák, u kterého jsme se všichni sešli, zpívali a bylo nám spolu krásně. Byla tam cítit tolerance, sounáležitost a rovnost. Byl to silný večer. Každý pak dostal prostor vyjádřit svůj názor na celý pobyt a ani jedna reakce nebyla negativní, což je úžasné.
Následující den už byl bohužel odjezdový, a tak jsme se v brzkém dopoledni sbalili a vyrazili na pětihodinovou cestu zpátky na stanici Praha – Hlavní nádraží.

Text: Rozálie Veselovská, studentka prvního ročníku

Ilustrativní obrázek příspěvku

Zeměměřický kurz 2019

V pondělí 17. června vyrazila naše třída na skoro dvoutýdenní zeměměřický kurz. Cesta do Jeseníků byla dlouhá a náročná, ale my jsme ji i se všemi přestupy zvládli na jedničku. Dorazili jsme zrovna na oběd, po kterém nás čekala chvíle odpočinku a první zeměměřičská přednáška. Pan učitel Jirout nás seznamoval se základními pravidly měření a vysvětlil nám vše, co jsme potřebovali vědět k práci s teodolitem. Po přednášce už nám nezbývalo nic jiného, než se pustit do práce. A tak začal první den našeho měření. Musím říct, že to bylo náročnější, než jsme čekali, ale postupně jsme se hlavně díky užitečným radám asistentů začali orientovat (tedy někteří) a práce šla čím dál tím rychleji. Na konci dne nechyběl ani první táborák, který jsme si nadmíru užili.

V následujících dnech jsme pokračovali v měření úhlů našeho území a potom přišlo na délky. Délky se měřily pomocí dlouhých pásem, ale musím říct, že některé skupiny měly možná příliš těžký terén, a proto jim to zabralo více času. Takhle to šlo několik dnů za sebou a my už z toho byli upřímně dost unavení. Proto jsme se zaradovali, když nám bylo oznámeno, že nás v sobotu čeká celodenní výlet! Dopoledne jsme vycházeli a šli jsme okruh po okolí, který byl asi 16km dlouhý. Během něj jsme se všichni bavili a začala opět panovat veselejší nálada. Odpoledne jsme se utahaní vrátili a naplno využili možnost odpočinku před výbornou večeří.

V neděli už jsme se ale zase museli vrátit k měření. Vzhledem k tomu, že jsme každá skupina postupovala svým tempem, někdo už začínal s podrobným měřením (zaměřováním silnic, lamp, domů, atd.) a někdo byl ještě pozadu. S podrobným měřením souviselo i rýsování jednotlivých částí mapy. Tyto úseky jsme postupně spojovali a než jsme se nadáli, měli jsme před sebou skoro hotovou mapu! Bylo úterý, poslední den na dodělání mapy. To nám ale nebránilo, abychom se ještě vydali na zdejší rozhlednu a pokochali se krajinou. Vyšli jsme na ni odpoledne a potom si užili chvilku společného času, který jsme využili k vymýšlení prezentace našeho výjezdu. Naše mapa už v té chvíli byla skoro hotová. Bylo potřeba na ní dodělat jen pár detailů a vybarvit ji. Dostali jsme se ale trochu do skluzu a vybarvovací četa mohla s vybarvováním začít až dlouho po večeři. Nakonec jsme ji ale úspěšně dokončili. Sice dost pozdě, ale přece jen. Mapa byla dokončená a my už jsme si mohli jít celí utahaní lehnout a vyspat se na poslední den. Museli jsme vstávat brzy a čekala nás zase ta stejná dlouhá a náročná cesta domů.

I když to bylo 10 dní, celé nám to uteklo rychle. Pobyt nám zpříjemňovalo výborné jídlo, které nám vařila paní učitelka Ferencová a nechyběla ani každovečerní hodina zpěvu ve zdejším kostelíčku s paní učitelkou Tsirou. Náš zeměměřický kurz jsme si ale všichni naplno užili a budeme na něj i přes všechno trápení s teodolitem rádi vzpomínat. Nakonec bych chtěla jménem celé třídy poděkovat našemu panu učiteli třídnímu, kterému za tohle všechno vděčíme.

Adéla Kulhavá, studentka 1. ročníku

Ilustrativní obrázek příspěvku

Studijní cesta do Istanbulu

Žáci třetího ročníku se zúčastnili poznávacího výjezdu do Turecka, resp. do Istanbulu, bývalého hlavního města Východořímské říše. Jde o město, které se nachází na křižovatce kontinentů i kultur. Žáci měli možnost poznat evropskou i mimoevropskou kulturu a historii. Navštívili jsme mnohé byzantské památky (Hagia Sophia, kostel v Chóře etc.), čímž jsme poznávali i řecko–římskou tradici naší kultury. Dále jsme navštěvovali osmanské a islámské památky a významná místa (Topkapi, Süleymanova mešita, mešita Camlica etc.)
Aktivně jsme se účastnili mezináboženského dialogu – (rozhovor s imámem největší mešity v Turecku, besedy s muslimy atd.) Pozorně jsme sledovali i politické dění, jelikož v Istanbulu v čase naší přítomnosti probíhaly důležité komunální volby. Důležitým tématem byla i otázka sekularizace a vztahu státu a náboženství v Turecku.
Navštívili jsme i moderní galerie. Součástí výjezdu byla také návštěva prestižní a elitní istanbulské střední školy, kterou absolvovalo vícero významných tureckých osobností. Žáci si tak mohli porovnat vlastní studijní zkušenost s tou tureckou. Žáci museli často komunikovat anglicky a seznámili se i se základy turečtiny.
Na třídní cestu jsme se tematicky průběžně připravovali během roku. V dějinách umění jsme probírali vývoj řecké, byzantské a osmanské architektury. V epoše zeměpisu jsme se podívali na klíčové okamžiky byzantské, osmanské a turecké historie a kultury. V hodinách informatiky pracovali žáci na tvorbě webové stránky zaměřené na Istanbul a tureckou kulturu, kde každý z nich zpracovával samostatné téma.

třídní učitel 3. ročníku

Ilustrativní obrázek příspěvku

Umělecký týden ve 2. ročníku

V posledním únorovém týdnu se druháci intenzivně věnovali nácviku svého eurytmického programu, který budou prezentovat v květnu na vystoupeních v Praze a v německém Witten Annen. Letos vznikly v rámci přípravy dva autorské texty: Země zaslíbená a „Chemická“. V průběhu týdne se žáci zabývali hledáním eurytmického ztvárnění těchto textů. Také pracovali na 1. větě Patetické sonáty c moll od L. v. Beethovena. I v tomto roce nás celým týdnem doprovázel zahraniční lektor Daniel Müller Goldegg. Teď bude na řadě další dolaďování a docvičování programu a my budeme moc rádi, když se na výsledek přijdete podívat v sobotu večer 25. 5. 2019 do Městské knihovny v Praze.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Adaptační týden prvního ročníku

Jak je tomu na Waldorfském lyceu zvykem, studenti prvního ročníku netrávili své první středoškolské dny v lavicích.

Vyrazili jsme do terénu. Pro náš společný týden nám učitelé vybrali velmi krásnou horskou chatu v malebném Rejvízu, nedaleko Jeseníku. V pondělí (3. září) se celý ročník nejprve sešel ve škole, kde jsme se poprvé seznámili, řekli si o sobě pár informací, také pár pravidel ohledně adaptačního týdne a pak už jsme byli připraveni vydat se na cestu. Cesta ze školy na Hlavní nádraží byla trochu rozpačitá, protože, až na několik jedinců, jsme se neznali, a tak jsme si spíš v hlavě přeříkávali a snažili si zapamatovat jména nových spolužáků. Dalším cílem byl Zábřeh na Moravě, kam jsme o pár hodin později dorazili vlakem. Pak už jen stačilo přestoupit na vlak směr Jeseník a byli jsme téměř u konce cesty do Rejvízu. Během našeho týdenního seznamování jsme hráli různé hry, rýsovali jsme, cvičili eurytmii, zpívali ve sboru a také chodili na výlety. Při našem posledním celodenním výletu jsme dokonce zavítali i na jelení farmu. Samozřejmě nesměl chybět ani táborák! U ohně jsme se sešli hned první den po příjezdu a také poslední večer před odjezdem. Najedli jsme se, popovídali a zazpívali si. Na počest toho, že se sešel dobrý kolektiv, vznikla i píseň, kterou jsme si celý týden průběžně pobroukávali. Doufám, že nám nadšení vydrží a že dobrým kolektivem zůstaneme.

text Šimon Kytka, student prvního ročníku

Ilustrativní obrázek příspěvku

Ekologické praktikum ve II. ročníku

Ekologické vzdělávání a praktikum druhého ročníku waldorfského lycea bylo tentokrát rozprostřeno do průběhu celého roku. Stěžejním tématem bylo zemědělství, tedy produkce potravin a její dopad na krajinu.

Potom, co v epochách biologie studenti podrobněji nahlédli do světa hospodářských zvířat a historicky různých způsobu jejich chovu, jsme se s cílem bližšího nahlédnutí do tzv. potravinového řetězce vydali na tři hospodářské farmy, kde jsme měli možnost pozorovat především krávu a počáteční okolnosti produkce mléka. Dvě z navštívených farem byli konvenční (Mrzkovice, Dolní Město), a jedna tzv. bio-dynamická (zjednodušeně ekologická) v Malontech. Každá z nich ať již celkovou architekturou nebo přístupem zachycovala něco z rozdílných období minulosti, a tak procházení jednotlivými farmami umožňovalo pocítit proměny velkochovu v čase od komunismu po současnost. Viděli jsme kravíny, dojírny a různé způsoby dojení. Měli jsme i to štěstí vidět noční a dramatický porod telátka. Různé podoby vztahu člověka a zvířete se ukázali při pozorování pracovníků na farmě a přes vyprávění jednotlivých farmářů. Na poslední ze zmíněných farem se studenti zapojili do výroby tzv. bio-dynamických preparátů a své ruce vnořili do všeho, co s danou výrobou souvisí. To byl jeden z impulzů k zamyšlení, v čem vlastně rozdíly mezi různými druhy farem spočívají, co znamená konvence, co je již nekonvenční a co obstojí a neobstojí před tribunálem zdravého rozumu.

Téma produkce potravin nebylo omezeno jen na jednotlivé exkurze, ale tvořilo i součást průběžných hodin ekonomie. V nich jsme aspoň teoreticky rozšířili pohled i na jiné potravinové komodity, jako je káva, banány nebo balená voda s důrazem jednak na pracovní podmínky při jejich produkci a zároveň na dopad různých způsobů produkce na krajinu a ekologii. Na sporadické zmínky farmářů o jejich ekonomických podmínkách jsme navázali nahlédnutím do příčin a důsledků systému evropských a státních dotací do zemědělství.

Samotnou produkci potravin jsme se pokusili nahlédnout i z druhé strany tzv. dodavatelského řetězce, a to z pohledu spotřebitele. Studenti pozorovali a referovali v hodinách o jednotlivých konkrétních maloobchodech (od velkých řetězců až po běžné večerky) a o pracovních, cenových a jiných okolnostech prodeje. Cílem bylo nahlédnout pod povrch věcí a objevit za tím, co je vidět i to, co na první pohled vidět není. Co se sebou nese mechanizace výroby? Berou stroje lidem práci? Co znamená vyšší produktivita práce? Jaké jsou příjmové a jiné vztahy řídicích a manuálně pracujících zaměstnanců? Co se skrývá za levnou cenou potravin? Co všechno se do ceny nezapočítává, ale přece to jednou spadne jako náklad na něčí bedra? Jaké jsou plusy a mínusy existence velkých obchodních řetězců? Co je to fair trade a za jakých okolností můžeme obchod označit za neférový? To všechno jsme sledovali s cílem rozšířit naší spotřebitelskou gramotnost.

Na závěr roku jsme se ještě jednou vybrali podívat se blíže na podmínky života dalšího živočicha, tentokrát včely. Během třídenního workshopu s dvěma včelaři jsme vyráběli tradiční a zároveň netradiční hliněné včelí úly a stáčeli med. Práce byla protkaná přednáškami o včelách, jejich etologii, o moderním a tradičním včelařství, o významu včely pro zemědělství i lidské společenství a vůbec pro budoucnost člověka.