Fotogalerie

Když jsem si jako deváťačka vybírala střední školu, často jsem končila na stránkách Waldorfského lycea a projížděla veškeré články a fotografie jim náležející. Ani ve snu mě nenapadlo, že za rok a půl budu na ten samý web psát o zeměměřickém kurzu, který jsem nedávno absolvovala se svojí třídou.

Kdybych těch deset dní chtěla nějak stručně shrnout, řeknu, že to bylo vážně super! Avšak tahle informace by vám nejspíš moc neřekla. Tudíž mi dovolte vás vzít na malou prohlídku naším zeměměřickým kurzem.

Když jsme se konečně dopotáceli s velkými batohy do naší cílové destinace, statku Palčice, ubytovali jsme se a spěchali na naší první společnou přednášku o měření. Poprvé jsme stanuli tváří v tvář teodolitu, se kterým se později spousta z nás dost zapotila. Vzápětí jsme byli rozděleni do skupinek po třech či po čtyřech a dozvěděli se, kdo bude šéfem skupiny.

Do teď nevím, jestli to byla výhoda či nevýhoda stát se vedoucím, ale výzva to rozhodně byla. Každé skupince byla přidělena krabice s nástroji, zápisník na naměřené hodnoty, teodolit a výtyčky. Ještě před večeří jsme se rozmístili venku a poprvé zkoušeli s teodolitem zaměřit nějaké body. Nálada při večeři byla všelijaká, protože dojmů bylo opravdu hodně, ale všichni jsme byli zvědaví, jak to bude probíhat druhý den.

Hned ráno jsme popadli potřebné vybavení a rozutekli se po vesnici do všech stran. Každý jsme dostali své území, které mělo určitá specifika a ne vždycky byla úplně příznivá, takže jsme se museli naučit s nimi pracovat. Naštěstí nás tam obcházeli tři asistenti a pan učitel Jirout, kteří byli vlídní i po stopadesátém přeměřování jednoho bodu. Dopoledne nebo večer jsme měli možnost zpracovat naměřené hodnoty tak, abychom je mohli zapsat do improvizované mapy. A takhle to probíhalo po dobu několika dní, které byly plné ranních přednášek, jídla a měření.

Jeden den z kurzu byl obětován výletu na horu Velký Blaník, což jsme velice uvítali, protože jsme si od všeho toho vyměřování potřebovali odpočinout. Někomu se může zdát sadistické brát jako odpočinek výšlap do kopce, ale nakonec to byla ta nejlepší forma relaxace, jakou jsme si mohli přát. Na vrchol jsme se nakonec doškrábali všichni a ten, kdo měl ještě sílu, mohl vylézt na rozhlednu. Je nutné říct, že celý pobyt, až na předposlední den, nám hrálo počasí do karet a my si mohli užívat azurového nebe a pálícího slunce, kterého bylo někdy až příliš. Jeden večer se nám všem podařilo sejít se u táboráku a zpívat písničky až do noci, dokud se nám nezačaly zavírat oči. Všichni na ten večer máme moc hezké vzpomínky.

Jak dny plynuly, zaplňovala se dosud nenaměřená místa na mapě a ti rychlejší začali přecházet na podrobné měření, které se záhy ukázalo jako mnohem těžší, než cokoliv před tím. Měli jsme velké štěstí na lidi z vesnice, protože byli vstřícní a nechali nás pracovat na jejich zahradách a dvorcích. Až na menší výjimku, kdy tamnímu včelaři ruply nervy a jednu skupinu div nehnal přes celou vesnici. Ale jinak si nemůžeme stěžovat. Pomalu ale jistě jsme doměřovali i ty nejmenší detaily a pod rukama nám začala vznikat opravdová mapa. Byl to hezký pocit, když z těch doposud němých čísel začalo růst něco, co dávalo smysl.

Předposlední den, tedy ten finálový, jsme strávili z největší části skloněni nad mapou s tužkami a pravítky v ruce. Budete se asi divit, ale i v tuto chvíli, kdy se zdá, že je všechno v naprostém pořádku a téměř hotové, jsme ještě museli vybíhat s teodolity do terénu a přeměřovat údaje z úplných začátků. Není to příjemný pocit, když zjistíte, že musíte předělat práci, na které jste dělali přinejmenším dva dny.

Rozhodně nechci zapomenout na neustálý catering, jímž nás zahrnovala naše paní učitelka Ferencová. Obdiv je na místě, protože se pustila do vaření všemožných typů jídla a ani vegetariáni nestrádali. Když přijdete do kuchyně v deset večer a je tam připravená pozdní večeře, tak to už je fakt něco! Snažila jsem se tyto služby navrhnout i u nás doma, ale z nějakého důvodu to neprošlo.

Nebudu lhát, poslední noc se protáhla až do čtvrt na čtyři ráno a během ní zmizelo i velké množství zeleného čaje. Ono se to nezdá, ale při vybarvování velké mapy, která bude zdobit vaši třídu po dobu dalších tří let, si dáte hodně záležet.

Když jsme se toho samého rána uzívaní doplazili k výsledku naší práce, konečně jsme cítili, že to všemožné přeměřování k něčemu bylo. Mapa se nám fakt povedla. No a potom už nezbývalo nic jiného, než si zabalit, nacpat do sebe poslední jídlo, pro něž se nenašlo využití a zamávat Palčicím. Plni nových zážitků a vzpomínek jsme se vydali do Čechtic na autobus, který nás odvezl na nádraží Praha–Roztyly.

Celé jsme si to užili jak to jen šlo a děkujeme našim oběma třídním, díky kterým se kurz uskutečnil a kteří nám byli celou dobu k dispozici.

Jestli si něco opravdu přeji, tak abych kvůli aktuálnímu nezvanému hostu jménem Covid–19, nemusela psát článek o eurytmickém festivalu ve Wittenu až na konci třetího ročníku. Ale tak, třeba už odejde…

Text: Rozálie Veselovská, studentka druhého ročníku

V listopadu se v prostorách Waldorfského lycea uskutečnily prezentace podnikatelských projektů, které byly završením více než týdenní intenzivní práce studentů 4. ročníku. Před publikem a pětičlennou porotou složenou z řad ekonomů, podnikatelů a učitelů ekonomie prezentovali studenti výsledky své práce a snažili se obhájit nápaditost i ekonomickou udržitelnost svých projektů. Projekty prezentovalo celkově osm studentských týmů, ve kterých se všichni snažili najít průsečík mezi svými zájmy, schopnostmi a reálnými potřebami lidí – potenciálními zákazníky. Některé z projektů byly charakteristické originálností, jiné ekologickým či sociálním rozměrem, další pak svou reálností a poměrně slušnou vyhlídkou na praktické provedení i potenciální úspěch. I když skutečný rozjezd prezentovaného podnikatelského záměru plánují jenom někteří ze studentů, všichni působili u prezentace přesvědčivě, ztotožněni se svým záměrem a s cílem o reálnosti svého projektu přesvědčit i publikum.

Pokud by studenti dotáhli své projekty až do realizace, byla by společnost obohacena o různé nabídky služeb a produktů. Některé již sice existují a dané potřeby obyvatelstva jsou uspokojované, ale studenti by se je pokusili uspokojovat ještě lépe – buď efektivněji, zdravěji, ekologičtěji nebo se sociálními benefity a humánněji. Jednak by nově vzniklo papírnictví Pallete, kde by se ručně vyráběly produkty z recyklovaného papíru a originálním, zákazníkem spoluurčeným designem. Dále bychom měli možnost si v e-shopu objednat elegantní koženou dámskou kabelku a jiné kožené produkty vyrobené v ruční dílně Mono. V obou případech by měl zákazník koupí možnost podpořit klasické řemeslo, ruční práci a ekologicky šetrnou výrobu. Ekologicky orientovaní zákazníci by měli nově možnost zakoupit si i na trh nově uvedené Te sáčky, které mají jakožto opakovatelně použitelné, z recyklovaného materiálu ručně šité obaly na potraviny aspiraci nahradit klasické igelitové sáčky. Zákazníci, kteří rádi vzpomínají na klasické svetry od babiček, a chtěli by vědomě napomoci s řešením jistého eko-sociálního problému, by měli možnost si přijít na své a zakoupit si v seniorské ruční dílně Senzap ušitá trička a kapesníky z použitého textilního materiálu se záměrně viditelným, pro projekt typickým přešitím. Na trhu by se objevila také řemeslná pekárna zaměřená zejména na prodej bezlepkových kváskových chlebů z přirozeně bezlepkové mouky a bez přidaných aditiv – potenciální budoucnost hlavního produktu pekárny měli možnost v průběhu prezentací účastníci i ochutnat a obchod s ním se již v malém rozbíhá. Nově bychom mohli ochutnat také produkty Fru43 – stačilo by jenom navštívit nějaký letní festival a zastavit se u příslušného stánku, kde bychom měli příležitost svou žízeň uhasit paletou zdravých, ovocně-bylinných nápojů. Nové možnosti by se objevily i na „trhu práce“ (eufemisticky řečeno), jelikož by vznikly dvě pracovní agentury. Agentura Hodinový student by spojovala poptávku po příležitostné práci se studentskými pracovními nabídkami – což se zdá být jako tržní novinka. Druhá z agentur by dělala něco obdobného, avšak nejenom pro studenty, ale obecně, přičemž by speciálním softwarem chtěla předejít vícero technickoorganizačním nedostatkům, které se spojují s doposud existujícími agenturami. Své know-how již mají vymyšlené a částečně otestované a s projektem zkusí reálně podnikat.

Cílem projektů nebyla jenom originálnost nápadu, ale i získání kontaktu s realitou, povědomí o fungování praktického života a nabytí dalších schopností, které by umožnily se do světa založeného na dělbě práce nejenom zapojit, ale ho i obohatit. Již před projektem se studenti v hodinách statistiky měli možnost obeznámit s tvorbou dotazníků, díky kterým by mohli lépe poznat potřeby a představy potenciálních zákazníků. V hodinách práva mohli získat základní orientaci v právní formě podnikání, především v právních a kvalifikačních požadavcích pro získání živnostenského oprávnění. V samotném podnikatelském týdnu měli potenciální budoucí podnikatelé možnost naučit se uvažovat v reálných ekonomicko-společenských souvislostech – počítáním a plánováním nákladů nahlížet na svůj záměr z hlediska ekonomické udržitelnosti a uvědomit si svou pozici v dodavatelském řetězci; stanovením ceny si uvědomit základní nákladové faktory cenu ovlivňující, a to od mzdových položek až po distribuční náklady; vytvářením loga a pilotního produktu promýšlet a prakticky si vyzkoušet principy marketingu; průzkumem trhu získat přehled o jistém konkrétním trhovém segmentu atd.

Za to všechno patří dík především Táně Šárovcové, naší externí spolupracovnici z projektu Učitelé z Marsu, která celý týden studenty doprovázela svými radami, zkušenostmi a inspirativními podněty ze světa praxe. Rovný díl díku však patří i samotným studentům, kteří se do projektu zapojili s nasazením a dotáhli jej do zdárných prezentací. Ti jsou momentálně na profesních praktikách, kde získávají další zkušenosti s během hospodářského života i života jako takového, s jeho klady a zápory. Věříme, že se v budoucnu ve světě neztratí a obohatí ho o to, co jako potenciál spočívá v jejich osobnostech, schopnostech a v duši nesených ideálech.

Peter Úll, třídní učitel 4. ročníku

Jak začít školní rok lépe, než výjezdem? Druhý ročník byl hned 2. 9. 2019 připravený s krosnami na zádech. Prohlíželi jsme se všichni navzájem a snažili se zapamatovat si změněné tváře. Tradičně jsme se přivítali ve vestibulu s našimi milými a tradičně vtipnými učiteli. Vítali jsme se také s Emily, naší novou spolužačkou z USA.

Vidět partu mladistvých v autobuse, s velikými batohy a nadšenými výrazy, musí být zážitek. Taky, že jsme tento zážitek zařídili hned třem řidičům autobusů a cestujícím. Díky této dopravě jsme dojeli do Černého dolu. Odtud jsme se vydali pěšky přímo na Fořt, kde jsme strávili celé to SOCHAŘSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ.

Ubytovali jsme se. Bydleli jsme také s žáky ze Semil, Ostravy a Příbrami. Hned po příchodu jsme dostali jídlo, a už první den jsme zjistili, že jídlo bude potěšující částí celého pobytu na Fořtu.

Celý kurz by se dal popsat jako výjezd plný pojídání, kreslení, sochání, seznamování, učení a objevování perspektivy budoucnosti.

Úterý, čtvrtek a část pátku jsme jenom prováděli činnosti výše zmíněné. Když jsi nekreslil krávu, modeloval jsi Venuši, vytesával perspektivu budoucnosti, učil se ekonomii nebo pomáhal v kuchyni. Abychom nezapomněli, středa byla osudová, a to z toho důvodu, že jsme vyšli na horu osudu. Výšlap byl příjemný. Spousta z nás díky němu mnohem více seznámila se studenty z ostatních škol. Ono vzdychat únavou je opravdu parádní téma na sdílení.

Jestli mohu soudit, tak až na nějaké ty nedostatky, jako je spaní nad chlívkem a málo bábovky na svačinu, jsme byli všichni nad míru spokojeni. Po cestě zpátky jsme zase zpříjemnili životy nějakým těm spolucestujícím a těšili se na pokračování objevování zákonů poptávky a nabídky.

Anežka Bělková, studentka 2. ročníku