Fotogalerie

Na začátku května naše třída (2. r. Waldorfského lycea v Praze) odjela na cestu na eurytmický festival Forum Eurythmie do německého města Witten-Annen. Tam jsme vystupovali s programem, který jsme celý rok připravovali. K eurytmickému ztvárnění jsme zvolili dynamickou 1. větu Sonáty Appassionata od Ludwiga van Beethowena a autorské texty našich spolužáků —“Síly chaosu” od Emy Uhlíkové a „Plyšáček Uspáváček“ od Damiána Chaluše a Martiny Abrhanové. Nacvičování probíhalo jednak v rámci hodin eurytmie pod vedením naší učitelky Barbory Forbakové a pak v rámci uměleckého týdne, v němž se k nám přidal eurytmista Daniel Müller-Goldegg. Program jsme pociťovali jako velmi náročný a leckteří měli pochybnosti, jestli ho vůbec nacvičit zvládneme. Během uměleckého týdne však choreografie ke skladbě i textům začaly nabývat zřetelnějších obrysů a my jsme získali větší jistotu. Naše první veřejné vystoupení bylo v Salesiánském divadle v Praze a ukázalo, že naše pochybnosti byly zbytečné.

Když jsme vyrazili na náš výjezd do Německa, čekala nás dlouhá cesta autobusem s menší zastávkou v malebném romantickém městě Heidelberg. Poté jsme odjeli do místní waldorfské školy, kde nám byl představen areál školy a dále probíhaly další přípravy na vystoupení, které zahrnovaly jak opětovné nacvičování programu, tak žehlení kostýmů. Večer jsme se rozdělili do skupinek a vyrazili do německých rodin, které nás ubytovaly a my měli možnost více poznat tamnější kulturu a charakter tohoto města i skrze místní obyvatele. Když nás poté ráno rodiny odvezly zpět do školy, tak nás zde čekaly poslední horečné přípravy a nakonec samotné vystoupení pro studenty i učitele. Poté jsme vyrazili na další cestu, tentokrát již do Wittenu, kde se festival odehrával. Po příjezdu na nás dýchl svou okouzlující atmosférou obrovský a úchvatný areál zdejší waldorfské školy a institutu pro waldorfskou pedagogiku. Dny strávené v tomto areálu probíhaly tak, že před vystoupením jsme se každý den sešli na zkoušku a ve volném čase jsme mohli jít na několik workshopů, mezi nimiž byla například body percussion, jóga, eurytmie v přírodě, výroba salátů, návštěva kuřat, brazilské či folklorní tance, kontaktní improvizace a mnoho dalších. Když workshopy skončily, člověk mohl trávit svůj volný čas výletem do města, zajít na odpolední kávu do některé ze zdejších kaváren nebo si užívat zeleně, které bylo v areálu opravdu mnoho a proto jsme zde často potkávali návštěvníky festivalu, jak leží na paloučku poblíž jezírka nebo si čtou na kamenných lavičkách obklopeni velkými rozkvetlými keři. Odpoledne začínalo v hlavní budově festivalu několik bloků eurytmických vystoupení, které trvaly až do pozdních večerních hodin. V těchto vystoupeních skupin i sólistů z celého světa nebyla nouze jak o příběhy, tak básně či skladby. Každá země zde měla svůj osobitý styl, který ve svém programu předvedla ostatním. Například Brazilci všechny okouzlili svým temperamentním pohybem, hudbou a barevnými kostýmy. Byla zde představení, která nám brala dech, ale i taková, při kterých se člověk musel pozastavit, protože občas byla velmi rozdílná od eurytmie, se kterou se doposud setkali.

Předposlední den festivalu čekalo vystoupení i nás. V programu jsme byli až jako poslední pozdě večer, což pro nás bylo čestné místo, protože jsme mohli zakončit všechna představení tohoto dne. Někteří z nás byli už od rána jako na trní, někteří prožívali fyzická nepohodlí (já si například den před vystoupením zvrtla kotník) a někteří naopak vypadali touto situací zcela nedotčeni. Těsně před vystoupením však padla nervozita na nás všechny. Zároveň jsme se však snažili, aby nás to nijak výrazně nezasáhlo a my sami si to užili, což se nakonec podařilo. Po vystoupení jsme byli naprosto unešeni, že náš program vzbudil takový ohlas i přes všechny nesnáze, které jsme měli s jeho přípravou. Celý tento večer jsme poté přožívali ve velké euforii a radosti z toho, co jsme dokázali. Tento zážitek naši třídu velmi sblížil.

Byla to vskutku velmi zajímavá a obohacující cesta. Mohli jsme zde vidět pestrý program představení skupin různých věkových kategorií z různých koutů světa. Byly zde skupiny například z Německa, Francie, Kanady, Ukrajiny, Gruzie, Arménska či Brazílie a to, že jsme zde mohli být, nám přineslo velký kulturní zážitek a zároveň možnost si vyzkoušet, jaké to je, vystupovat před takovým počtem diváků. Také nám to dalo poznání o tom, jak zajímavá a rozličná může eurytmie být.

Studentka 2. ročníku

V pondělí 6. listopadu se uskutečnila dvě představení hry Peer Gynt, kterou nastudovali studenti 3. ročníku pod vedením tří- (respektive pěti-)členného pedagogického týmu. Došlo tak k zakončení nebývalého projektu, kterému bylo věnováno mnoho energie z řad studentů i pedagogů a kterému po všech stránkách tak nějak přálo štěstí.

Celý nápad nazkoušet se studenty tohoto ročníku divadelní představení jako by se rodil již s jejich nástupem na naši školu a s jejich opakovaným prokazováním výjimečného divadelního potenciálu v hodinách literatury, cizích jazyků i eurytmie. Tento potenciál potvrdila i skutečnost, že chtěl v chystaném představení vystoupit celý ročník, tedy všech jeho třicet studentů.

Požadavky na třicet (!) dostatečných rolí, na „něco vtipného a vážného zároveň“, doplněné o požadavek jakéhosi uměleckého a myšlenkového přesahu – ty všechny se podařilo skloubit v rozhodnutí nazkoušet hru Peer Gynt od Henrika Ibsena. Hru rozsáhlou, mnohovrstevnatou, veršovanou, pohádkovou i realistickou, romantickou i symbolistickou, hru o mladém lajdákovi, který zestárne, ani neví jak, o tom, co znamená „být sám sebou“, co dělá člověka člověkem, ale i o mezilidských vztazích, touhách, snech, smrti, víře, lásce a naději.

Celý zkouškový proces započal obsazováním rolí na základě hodinového hereckého „workshopu“; pokračoval první čtenou zkouškou (a humorným sžíváním se s obraty typu „jít někam s Peerem“); vyvrcholil následným uměleckým týdnem jako stěžejní částí zkoušení (které zaplnilo všechny volné prostory školy, v nichž se skupinky studentů a tří až čtyř pedagogů prokousávali různorodými scénami); a byl zakončen soustředěním v pátek a v neděli před představením. A co víc – byl nabitý tvůrčí atmosférou, těžko představitelným tréninkem paměti a řečových dovedností, ale i tvorbou hudebního doprovodu, vizuální stránky inscenace, kostýmů i doprovodných materiálů a celkově aktivním, ale i „pohodářským“ přístupem studentů a jejich smyslem pro zodpovědnost i pro humor, bez kterého by patrně celá realizace nebyla možná.

V den D poté proběhlo odpolední a večerní představení v Divadle Na Prádle, u obou návštěvnost přesáhla kapacitu sálu a ohlasy diváků potvrdily, že veškerá energie, kterou jsme do divadelního projektu vložili, měla smysl. Co některým hercům chybělo z profesionality, nahrazovali autenticitou a nasazením a troufám si tvrdit, že svými výkony mnohdy překvapili i své pedagogy a spolužáky.

Mezi diváky byl i publicista v oblasti vzdělávání Tomáš Feřtek, který svůj zážitek shrnul o den později na jisté panelové diskusi a zasadil ho do kontextu debaty o současném vzdělávání (čas 22:45–26:40). Pro upřesnění – kostýmy byly z většiny zapůjčené či poskládané z vlastních zdrojů a režisér nebyl jeden, ale byli minimálně tři, respektive jich bylo asi pětatřicet. :-)

Možné další reprízy inscenace jsou zatím v rovině úvah, pokud se však pro ně studenti rozhodnou, včas se to na tomto místě dozvíte. Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným a těšit se na jejich další umělecké činnosti – o připravované či nedávno uskutečněné koncerty, výstavy, divadelní, eurytmická i taneční vystoupení, filmy či umělecké texty totiž ve 3. ročníku není nouze.

Za pedagogický tým sepsal

Matouš Černý

První zářijový týden strávil náš nový první ročník na adaptačním kurzu v Rakousech v Českém Ráji. Žáci se seznamovali v rámci různých činností a aktivit. Vyzkoušeli si sociální hry, zpěv, lakros, eurytmii a pozorování přírody. Pobyt nám zpestřil i jednodenní výlet do Klokočských skal.