Jedním velkým rozdílem jsou epochy. Každý den jsou první dvě hodiny vyhrazeny pro jeden předmět, který se vyučuje každý den po dobu asi měsíce. Je tak možné se v rámci epoch intenzivně věnovat pouze jednomu tématu. Epochy umožňují učitelům i žákům mnohem hlouběji proniknout do dané látky a dávají prostor pro vznik zajímavých diskusí. Mně osobně se v epochách látka mnohem lépe učila a chápala. Nebylo nutné si uprostřed zmatku vzpomínat, cože jsme to před týdnem vůbec dělali. Nevýhodou epoch je větší množství zmeškané látky při delší nepřítomnosti, já jsem s tím ale i při delším onemocněním velký problém neměl.
Další velký rozdíl pociťuji v přístupu učitelů ke škole a k žákům. Není to tak, že by učitel a žáci bojovali proti sobě, ale mají vůči sobě vzájemný respekt a i po skončení studia často zůstává mezi žáky a učiteli přátelský vztah. Učitelé se často dobrovolně připravují několik hodin denně na vyučování (ve svém volném čase) a jsou ochotni žákům pomoci nebo s nimi v případě potřeby nebo zájmu látku konzultovat. Ne vždy je všechno perfektní a občas učitelé udělají chybu, ale jsou ochotní se učit jak od kolegů, tak i od svých žáků.
S přístupem k učivu také souvisí, že se při vyučování neklade důraz pouze na znalosti, ale i na praktické zkušenosti a dovednosti. Učí se tak například práce se dřevem či eurytmie (rozebírat co je to eurytmie by vydalo na samostatné téma) a v epochách chemie se dělá mnoho pokusů, díky kterým žák sám přichází na souvislosti a látku si mnohem lépe a živěji zapamatuje.
Co se praktických zkušeností týče, každý ročník též probíhá většinou týdenní až dvoutýdenní praktikum (spolu s dalšími výlety jsou to okamžiky, na které z času na škole nejraději vzpomínám a pro kolektiv třídy jsou úžasné). V prváku je to praktikum zeměměřičské (měření a vytváření mapy v terénu), v druháku ekologické (různé činnosti související s ekologií, my jsme například byli v Rumunském Banátu čistit a pomáhat na vesnici), ve třeťáku sociální (zapojení do chodu vybraného sociálního zařízení) a ve čtvrťáku profesní praktikum (možnost vyzkoušet si třeba případnou budoucí práci). Ve třeťáku se taktéž pořádá umělecká cesta do některé cizí země. Kromě toho se pořádají i další výlety a akce podle toho, co si třída zorganizuje. Na mysl mi přichází například týdenní výuka v Roudnici, lyžařský výjezd nebo adaptační kurz. Ve třetím ročníku žáci též přes rok zpracovávají ročníkovou práci, kterou pak na konci prezentují před publikem. Podobná ale trochu menších rozměrů je pak i odborná maturitní práce. Ve čtvrtém ročníku je na programu kromě pilné přípravy na maturitu a profesního praktika taktéž podnikatelský projekt, ve kterém si žáci mohou vyzkoušet, jak se vytváří podnikatelský plán a některé z projektů se později možná i doopravdy povede zrealizovat.
Jako poslední bych ještě dodal, že atmosféra na škole podporuje rozvoj mnoha skvělých, milých a zajímavých studentů, se kterými je radost být na škole a ve třídě.
Ne vždy bylo všechno krásné a nechyběly občasné dlouhé noci a proklínání úkolů. Přestože studium na této škole rozhodně nebylo jednoduché, jsem za něj neskutečně vděčný a jinou školu bych si nevybral.
