Mezinárodní hudební projekt The Liberteum Orchestra

V předposledním červnovém týdnu proběhne v Praze pozoruhodný mezinárodní projekt, propojující svět waldorfského školství a profesionální hudby. V rámci tohoto projektu přijedou do Prahy členové několika zahraničních orchestrů (zejména hudebníci ze dvou petrohradských souborů – Akademického symfonického orchestru a orchestru Michailovského divadla). Ti vytvoří pod vedením dirigenta a pedagoga Sergeje Remitze nové hudební těleso, ke kterému se připojí vybraní studenti z waldorfských škol v Praze, Semilech, Trieru, Lublani a Luxemburgu. Takto vzniklé mezinárodní uskupení se bude od pondělí do pátku sehrávat na zámku ve Chvalech, součástí jeho programu bude kromě společných improvizací a výuky mladých hudebníků i nazkoušení skladeb od Georga Fridricha Händela, Maurice Ravela či Ennia Morriconeho. Vyvrcholením celého projektu bude závěrečný koncert, který se uskuteční v sobotu 23. 6. od 18h v Barokním refektáři v Jilské ulici.

O den dříve, v pátek 22. 6. v 18.45, proběhne v případě příznivého počasí doprovodná akce ve veřejném prostoru – na Palachově náměstí před budovou Rudolfina bude k poslechu hudební překvapení ve formě flash mobu, do kterého se zapojí všichni zúčastnění hudebníci. Idea tohoto doprovodného programu vznikla na základě možnosti propojit dvě historicky spřízněné země – Českou republiku a Lucembursko. Ve druhé zmíněné zemi totiž ve stejném čase probíhá slavnostní ohňostroj v předvečer svátku lucemburské státnosti, smyslem této akce je tedy mj. oslava a připomenutí vzájemných vztahů těchto dvou zemí.

Organizátoři celého projektu si kladou za cíl propojit aktivní studenty středních škol s profesionálními hudebníky zejména za účelem předání cenných zkušeností, ale i za účelem vzájemného poznání mladých lidí různých národností, a to skrze umění hudby jakožto média srozumitelného napříč všemi kulturami. Projekt je organizován Svobodnou waldorfskou školou v Luxemburgu a Waldorfským lyceem v Praze a získal finanční podporu od fondu Erasmus+.

Pozvánka v PDF

Koncert II. ročníku v Plzni

Vážení a milí,
ve středu 13. června se v plzeňském kostele Nanebevzetí Panny Marie uskuteční repríza koncertu druhého ročníku Waldorfského lycea v Praze.

Přijďte si poslechnout Messe breve No. 7 in C od Ch. Gounoda a pokochat se příjemnou atmosférou plzeňského kostela. Koncert se bude konat od 16.30, na adrese Františkánská 8, Plzeň.

Těšíme se na Vaši návštěvu, Pavla Dvořáková, Ondřej Ševčík a studenti druhého ročníku.

Celoškolní koncert studentů Waldorfského lycea v Praze

Vážení přátelé,

rádi bychom Vás pozvali na celoškolní koncert studentů Waldorfského lycea v Praze, který se uskuteční ve středu 20. 6. 2018 od 19.00 v Kostele Českobratrské církve evangelické Korunní 60, 120 00 Praha 2, Vinohrady

Zazní skladby Bohuslava Martinu, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Francise Poulenca.

Vstupné je dobrovolné, jeho zaplacením podpoříte především samotné uskutečnění koncertu.

Pozvánka v PDF

Těšíme se na viděnou,

Pavla Dvořáková, Lukáš Prchal, Ondřej Ševčík, Tsira Jirout

Forum Eurythmie – Witten Annen

Na začátku května naše třída (2. r. Waldorfského lycea v Praze) odjela na cestu na eurytmický festival Forum Eurythmie do německého města Witten-Annen. Tam jsme vystupovali s programem, který jsme celý rok připravovali. K eurytmickému ztvárnění jsme zvolili dynamickou 1. větu Sonáty Appassionata od Ludwiga van Beethowena a autorské texty našich spolužáků —“Síly chaosu” od Emy Uhlíkové a „Plyšáček Uspáváček“ od Damiána Chaluše a Martiny Abrhanové. Nacvičování probíhalo jednak v rámci hodin eurytmie pod vedením naší učitelky Barbory Forbakové a pak v rámci uměleckého týdne, v němž se k nám přidal eurytmista Daniel Müller-Goldegg. Program jsme pociťovali jako velmi náročný a leckteří měli pochybnosti, jestli ho vůbec nacvičit zvládneme. Během uměleckého týdne však choreografie ke skladbě i textům začaly nabývat zřetelnějších obrysů a my jsme získali větší jistotu. Naše první veřejné vystoupení bylo v Salesiánském divadle v Praze a ukázalo, že naše pochybnosti byly zbytečné.

Když jsme vyrazili na náš výjezd do Německa, čekala nás dlouhá cesta autobusem s menší zastávkou v malebném romantickém městě Heidelberg. Poté jsme odjeli do místní waldorfské školy, kde nám byl představen areál školy a dále probíhaly další přípravy na vystoupení, které zahrnovaly jak opětovné nacvičování programu, tak žehlení kostýmů. Večer jsme se rozdělili do skupinek a vyrazili do německých rodin, které nás ubytovaly a my měli možnost více poznat tamnější kulturu a charakter tohoto města i skrze místní obyvatele. Když nás poté ráno rodiny odvezly zpět do školy, tak nás zde čekaly poslední horečné přípravy a nakonec samotné vystoupení pro studenty i učitele. Poté jsme vyrazili na další cestu, tentokrát již do Wittenu, kde se festival odehrával. Po příjezdu na nás dýchl svou okouzlující atmosférou obrovský a úchvatný areál zdejší waldorfské školy a institutu pro waldorfskou pedagogiku. Dny strávené v tomto areálu probíhaly tak, že před vystoupením jsme se každý den sešli na zkoušku a ve volném čase jsme mohli jít na několik workshopů, mezi nimiž byla například body percussion, jóga, eurytmie v přírodě, výroba salátů, návštěva kuřat, brazilské či folklorní tance, kontaktní improvizace a mnoho dalších. Když workshopy skončily, člověk mohl trávit svůj volný čas výletem do města, zajít na odpolední kávu do některé ze zdejších kaváren nebo si užívat zeleně, které bylo v areálu opravdu mnoho a proto jsme zde často potkávali návštěvníky festivalu, jak leží na paloučku poblíž jezírka nebo si čtou na kamenných lavičkách obklopeni velkými rozkvetlými keři. Odpoledne začínalo v hlavní budově festivalu několik bloků eurytmických vystoupení, které trvaly až do pozdních večerních hodin. V těchto vystoupeních skupin i sólistů z celého světa nebyla nouze jak o příběhy, tak básně či skladby. Každá země zde měla svůj osobitý styl, který ve svém programu předvedla ostatním. Například Brazilci všechny okouzlili svým temperamentním pohybem, hudbou a barevnými kostýmy. Byla zde představení, která nám brala dech, ale i taková, při kterých se člověk musel pozastavit, protože občas byla velmi rozdílná od eurytmie, se kterou se doposud setkali.

Předposlední den festivalu čekalo vystoupení i nás. V programu jsme byli až jako poslední pozdě večer, což pro nás bylo čestné místo, protože jsme mohli zakončit všechna představení tohoto dne. Někteří z nás byli už od rána jako na trní, někteří prožívali fyzická nepohodlí (já si například den před vystoupením zvrtla kotník) a někteří naopak vypadali touto situací zcela nedotčeni. Těsně před vystoupením však padla nervozita na nás všechny. Zároveň jsme se však snažili, aby nás to nijak výrazně nezasáhlo a my sami si to užili, což se nakonec podařilo. Po vystoupení jsme byli naprosto unešeni, že náš program vzbudil takový ohlas i přes všechny nesnáze, které jsme měli s jeho přípravou. Celý tento večer jsme poté přožívali ve velké euforii a radosti z toho, co jsme dokázali. Tento zážitek naši třídu velmi sblížil.

Byla to vskutku velmi zajímavá a obohacující cesta. Mohli jsme zde vidět pestrý program představení skupin různých věkových kategorií z různých koutů světa. Byly zde skupiny například z Německa, Francie, Kanady, Ukrajiny, Gruzie, Arménska či Brazílie a to, že jsme zde mohli být, nám přineslo velký kulturní zážitek a zároveň možnost si vyzkoušet, jaké to je, vystupovat před takovým počtem diváků. Také nám to dalo poznání o tom, jak zajímavá a rozličná může eurytmie být.

Studentka 2. ročníku

Fotogalerie

Jak plyne Flow

Dva roky se se dvěma roky sešly a eurytmická skupina Flow se opět setkala. Poprvé to bylo v roce 2015/16, kdy se absolventi jedné třídy Waldorfského lycea chtěli eurytmií zabývat i nadále, a tak se rozhodli se jí po dobu jednoho roku věnovat intenzivně v projektu Flow – Promluv pohybem pod vedením učitelů Daniela Müllera – Goldegga a Barbory Forbakové. Jevištní program Cestou popela, který byl vyvrcholením jejich ročního snažení, se setkal s nemalými ohlasy a i vlastní prožitek členů skupiny byl nebývale silný. Po roce intenzivní práce se ale rozhodli dát si pauzu, aby si každý mohl vydat vlastní cestou. A jak se Flow zvedlo z popela?

Několik studentů z dalších absolventských tříd cítilo po studiu stejný impulz – přání pokračovat v další eurytmické práci a tvorbě. Brzy se ustálila nová skupina, sestávající z několika původních členů a dalších nově přidaných a rozhodli jsme se, že budeme pokračovat i nadále pod názvem Flow. Tentokrát ovšem nebyl prostor pro práci takového nasazení. I vzhledem k tomu, že všichni z nás pracují, jsme mohli společně cvičit nanejvýš jeden večer v týdnu a jeden víkend v měsíci. Poměrně brzy jsme však měli jasný cíl – dát vzniknout dalšímu celistvému eurytmickému programu a ten představit veřejnosti. Pro naší práci jsme si vybrali několik skladeb z cyklu 24 preludií od současné americké skladatelky ruského původu Lery Auerbach. I když z počátku nebylo pro všechny jednoduché, najítsi k její tvorbě vztah, po určitém čase jsme s každým dalším poslechem více a více pronikali do neobyčejně expresivní dramatičnosti i výjimečně citlivé lyričnosti této hudby, až jsme jí byli zcela pohlceni. Hudební část programu jsme doplnili třemi básněmi od íránského básníka Ahmada Shamlou.

Obě složky našeho programu jsou dosti moderní, což pro eurytmické zpracování znamená skutečnou výzvu. Velká část práce byla o zdánlivě nekonečném procesu hledání cesty k autentickému vyjádření, který obnášel i zabočování do nevyhnutelných slepých uliček. Už jen nalézt samotný význam textů při jejich čtení pro nás bylo značně složité, natož je poté přenést do prostoru skrze náš eurytmický pohyb. Hudba s básněmi byly navzájem propojeny, ale jakýmsi zvláštním způsobem, který se nám pozvolna ozřejmoval až v průběhu tvorby. V tomto snažení nám opět velmi pomohl skvělý eurytmista Daniel Müller-Goldegg. Možnost s ním tvořit pro nás byla vskutku obohacující a inspirativní.

Nakonec ale náš program, který dostal název Prahem paměti nabyl tvar a my jsme byli připraveni s ním vystoupit na prkna jeviště a představit ho publiku. Premiéra se uskutečnila v Salesiánském divadle v Praze na 6. 5. 2018. Po prvním vystoupení jsme zamířili na mezinárodní eurytmický festival Forum Eurythmie v německém Witten-Annenu. Cestou jsme předvedli svou práci i ve waldorfské škole v Heidelbergu.

Naše úsilí bylo odměněno nadšenými ovacemi a ještě po zbytek festivalu nás lidé oslovovali se svými silnými dojmy a povzbuzovali nás do další práce. Do Witten-Annenu jsme vyrazili i společně se studenty Waldorfského lycea. Nejen po našem vlastním vystoupení, ale i po silném zážitku po shlédnutí toho jejich, jsme cítili opravdu nepopsatelně silné emoce. Viděli jsme, že eurytmie skutečně má obrovský smysl a moc oslovit srdce lidí. O tom, že eurytmie má co říct i lidem, kteří ji neznají, jsme se přesvědčili na našich veřejných vystoupeních. Velmi nás těší a motivuje, když dokážeme oslovit i publikum neznalé tohoto pohybového umění, když v nich eurytmie zanechá silný dojem a vzbudí u nich touhu po jejím bližším poznání.

Bude ale Flow pokračovat dál? Co bude následovat, to je zatím ve hvězdách. Tak, jako jsme hledali náš program i jeho zpracování, snad budeme postupně po malých krůčcích směřovat k další tvorbě. Ať už to bude jakkoli, doufáme, že naše cesta s eurytmií nekončí a my budeme moc dál do ní hlouběji pronikat a šířit její sílu.

Hanka Krejčová

Fotogalerie