Ilustrativní obrázek příspěvku

Den otevřených dveří 30. 11. 2021

Na úterý 30. 11. 2021 připravujeme Den otevřených dveří.

Pokud se hygienická opatření opět nezmění, mohl by vypadat tak, že od 8 do 10 hodin se budou moci uchazeči (bez rodičů) osobně účastnit vyučování. Podmínkou vstupu do školy je potvrzení o negativním testu (stačí potvrzení základní školy z pondělního plošného testovÁní), popř. certifikát o očkování. Vzhledem k nutné kontrole těchto potvrzení přijďte prosím nejpozději do 7:45 hodin. Uchazeči bez potvrzení si mohou přinést svůj samotest, který si provedou ráno při příchodu před námi, nebo si budou moci koupit samotest od nás a provést ho před námi (v těchto případech přijďte nejpozději v 7:30).

Po celou dobu pobytu ve škole (i ve třídách) musí mít uchazeči nasazený respirátor nebo nanoroušku.

Odpoledne pak proběhne online povídání o škole pro uchazeče i jejich rodiče.

Konečnou podobu tohoto Dne otevřených dveří zveřejníme nejpozději do pátku 26. 11. 2021

Ilustrativní obrázek příspěvku

Waldorfské lyceum oslavilo 15 let

V podvečer 12. listopadu 2021 k Waldorfskému lyceu proudily hloučky rodičů, studentů, absolventů, zkrátka lidí, kteří přišli vzdát hold této škole, jež v jejich životech zaujala důležité místo. Místo určené k dospívání, vzdělávání, přátelství, inspiraci a osobnímu růstu.

„Vážené dámy, vážení pánové, vy všichni, kdo jste přišli dnes v tento chladný podvečer, oslavit 15. výročí Waldorfského lycea v Praze. Buďte vítání z celého srdce.“

Tato slova pronesl moderátor akce, Justin Svoboda, když otevíral slavnostní večer, který se odehrával ve stanu na vypůjčeném dvorku sousední speciální waldorfské školy.

Před vstupem do školy mohl každý účastník akce namalovat stéblo a v duchu básnické sbírky Walta Whitmana Stébla trávy tak připojit symbolicky sám sebe do komunity školy. Symbolika tohoto happeningu nám pomohla nést vše, co jsme touto akcí chtěli sdělit.

Již hodinu předtím však byla škola otevřena pro všechny, kteří se chtěli zúčastnit připravených výukových dílen, ať už to byli absolventi, současní studenti, rodiče, zvědavci a další hosté. Mnoho z nich si přišlo zavzpomínat na oblíbený předmět anebo si vyzkoušet, co daný předmět vlastně obnáší. Mohli si tak svázat školní sešit s limitovanou edicí sešitových štítků, vytvořit ex libris, naprogramovat cestu školním labyrintem, vyzkoušet si improvizovaný dialog, pracovat s imaginárními geometrickými cvičeními či vyzkoušet základní eurytmická cvičení.

Slavnostní program zahájil pěvecký sbor žáků celého lycea kantátou Johanna Sebastiana Bacha Nun danket alle Gott, což v překladu znamená: Děkujme všichni bohu.

„Před patnácti lety nastoupili první studenti do prvního ročníku,“ to byla zahajovací slova ředitele lycea Ivana Smolky. Ve svém projevu připomněl historii waldorfského hnutí v Praze a proces příprav vzniku lycea, který trval osm let. Poděkoval všem těm, co pomáhali této škole, a připomněl, nakolik se lyceum proměnilo. V závěru své řeči popřál škole dostatek inspirace a tvůrčích učitelů.

Publikum postupně oslovili další řečníci: poslankyně a starostka Prahy 5 paní Renata Zajíčková, Tomáš Feřtek, novinář, dramaturg a zakladatel společnosti EDUin, radní pro školství hl. města Prahy Vít Šimral, Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu, zástupce evropské rady waldorfských škol Břetislav Kožušník a Jakub Drbohlav, zástupce ředitele odboru řízení a podpory regionálního školství ministerstva školství. Ve svých projevech připomněli svůj vztah ke škole, vývoj mladého člověka, který se zde odehrává, ocenili práci učitelů a školy celkově, přislíbili řešení výstavby nové budovy pro tuto školu a celkově vyjádřili naději, že škola bude vzkvétat i nadále.

Tomáš Feřtek a Miroslav Hřebecký své výstupy prohřáli osobní zkušeností s výukou svých dcer na lyceu. Oba dva zkušení glosátoři české pedagogiky se neubránili dojetí ať už při porovnání škol svých dalších dětí s „waldorfem“, anebo při ocenění práce učitelů a jejich zájmu o každé jednotlivé dítě. Pan Hřebecký lyceum ve své řeči personifikoval a pravil doslova: „Milé Waldorfské lyceum, já ti děkuji. Za prvé za to, že jsi, a díky za to, jaké jsi. Protože tady působí učitelé, kteří jsou jaderné reaktory, které sálají energii s nekonečnou nevyčerpatelnou silou.“

Pan Jakub Drbohlav z ministerstva školství popisoval hodinu Ondřeje Ševčíka, kterou u nás ve škole navštívil jako jednu z nejlepších, kterou kdy viděl, a ocenil především týmovou práci pedagogů. Paní starostka Prahy 5, Renata Zajíčková, připomněla souvislosti, které nás vážou s touto městskou částí a vyjádřila naději v možný vznik waldorfského campusu ve své městské části. Sama je kantorka, a tak postřehla zejména to, že trendy, které se objevují v dnešní pedagogice, jsou běžnou součástí výuky waldorfských škol již dávno.

Zástupce Evropské rady waldorfských škol, Břetislav Kožušník, mluvil o zapojení těchto škol do řešení mnoha aktuálních pedagogických otázek na půdě Evropského parlamentu, a také o vzájemné spolupráci pražského a ostravského lycea.

Radní pro školství na pražském magistrátu, Vít Šimral, mluvil zejména o projektu výstavby nové budovy pro waldorfské lyceum, který právě putuje magistrátními kancelářemi. Jeho příslib byl opatrný a pohyboval se v horizontu pěti let, kdy už by stavba mohla probíhat. Ačkoli po patnácti letech provizória již přímí účastníci života lycea nemají velký smysl pro trpělivost, jako útěcha zněla slova pana radního, která pronesl na adresu waldorfského lycea a vyjádřil naprosté přesvědčení o důležitosti a potřebě této školy a následování jejího vzoru.

Jedním z nejdojemnějších bylo vystoupení kolegyní ze speciální waldorfské školy, které během večera dostaly přezdívku „sestřičky“, paní ředitelky Magdalény Vančatové Spáčilové a její zástupkyně Dany Špičkové. Popřály lyceu k jeho narozeninám a pro budoucnost si připravily speciální dar – růženín v podobě srdce jako základní kámen nové budovy.

V závěrečném proslovu ředitel Ivan Smolka pojmenoval všechny pokusy o získání budovy pro důstojnou existenci lycea během jeho patnáctiletého provizoria. Učitelé při jeho slovech postupně otvírali deštníky jako deset pomyslných střech, o které jsme se snažili. Poté je učitelé věnovali přítomným hostům, aby při rozhodování nezapomněli, že „stále nemáme střechu nad hlavou“.

A pak už byl rozkrojen narozeninový dort, majestátní dílo mnoha chutí, které jste museli ochutnat hned několikrát, abyste postřehli jeho rozmanitost. Tento cukrářský počin tak metaforicky poukázal na mnohostrannost naší učitelské a tvůrčí práce.

Po oficiálním začátku nastoupila kapela Špatně temperovaný klavír a svými humorně laděnými písněmi prosvítila celý zbytek večera.

Poslední hudební částí večera bylo vystoupení příležitostného souboru Collegium Antiqua, složeného převážně z absolventů školy. Velmi náročná skladba moderního polského autora Krzysztofa Pendereckého Missa Brevis zazněla kvůli lepší akustice na schodišti sousední školy.

Během celého večera měli návštěvníci možnost prohlédnout si prostory lycea a zavzpomínat nejen na svá školní léta. K prohlídce byly přístupny i výstavy z patnáctileté historie lycea a také výstava o stoleté tradici waldorfské pedagogiky.

Učitelé školy připravili několik komentovaných prohlídek, které byly hojně navštíveny. Proběhla řada setkání po letech s dávnými přáteli, ale i seznámení s novými lidmi, kteří společně navštívili vynikající catering, o který se postarali z velké části rodiče školy. Nejdůležitějším nápojem večera se stal horký čaj, bez kterého bychom studený chlad večera jen těžko zvládli. Zahřál nás po těle, ale útulnost a atmosféru přátelství, sdílení a spolupráce přinesli všichni, kdo přišli z blízka i z daleka. A za to vám všem patří velký dík! Vážíme si toho.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Výroční zpráva 2020/21

Školská rada školy schválila výroční zprávu o činnosti školy za minulý školní rok. Naleznete v ní veškeré povinně zveřejňované informace, např. přehled činností např. údaje organizaci a aktivitách školy.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Praze hrozí nedostatek míst na středních školách se všeobecným vzděláním

Praze hrozí akutní nedostatek míst na středních školách. Studie předpokládá, že bude třeba zajistit zhruba v horizontu dvou let 20 600 míst na středních školách, především na čtyřletém všeobecně vzdělávacím studiu, tedy gymnaziích a lyceích.

Více si o tématu můžete přečíst v článku Tomáše Feřteka na webu časopisu Respekt v rubrice vzdělávání na: respekt.cz/vzdelavani/praze-hrozi-nedostatek-mist-na-gymnaziich

Zdá se, že jsme se svým záměrem výstavby nové budovy přišli právě včas. Více informací naleznete na stránce o iniciativě rozšíření školy.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Kamenosochařský kurz

Skončily prázdniny… Teda vám skončily. My jsme se ještě s posledním nádechem babího léta vydali na desetidenní kamenosochařský kurz s lidmi, které jsme dva měsíce neviděli. Doznívající pocit letního nicnedělání zanikl v troubení rychlíku, který pro nás přijel na Hlavní nádraží do Prahy.  

Po zdlouhavé tříhodinové cestě vlakem jsme vystoupili na nádraží v Tišnově, kde se nacházela naše cílová destinace, klášter Porta Coeli. Tam nás ihned přivítal tamní správce kláštera Tomáš, který nás následně ubytoval v úchvatných pokojích s palandami.

Tady tedy začala naše desetidenní výzva – vytesat kouli z kamene. Na výběr jsme měli několik velkých, měkkých, těžkých, pískovcových, neuvěřitelně skvělých balvanů. Byli jsme rozděleni na tři skupiny, z čehož jedna pracovala na kameni a druhé dvě vykonávaly práci v okolí kláštera, či vařily jídlo pro ostatní. 

Abychom dosáhli požadovaného výsledku, museli jsme si představit kouli v onom záhadném kusu kamene (a že to ze začátku vyžadovalo hodně představivosti). 

S nasazenými brýlemi, obrněni pracovními rukavicemi, kladívkem a jinými nástroji jsme se pustili s chutí do náročné práce. Každým dnem se koule víc a víc kulatila, což vyžadovalo spoustu trpělivosti. Prach se mísil s krví a slzami, ale my přesto nepolevovali ve svém úsilí. 

Mezitím jsme udělali obrovský kus práce i mimo náš sochařský koutek. Tomášovi jsme pomáhali s dlážděním, vyklízením sklepů, vyráběním schodů, pálením dřeva a sbíráním nakyslých jablek. To nám přinášelo spoustu potěšení. Vybraná skupinka nám pak z těchto jablek upekla vynikající štrůdly.

Téměř každý den probíhal stejným způsobem. Po snídani ukuchtěné jednou ze skupin byla dvouhodinová epocha dějepisu, kde jsme si povídali o Římské říši a mnišství, což zapadalo do klášterní atmosféry. Po výuce a dopolední svačině jsme se všichni vrhli do práce, která se střídala zároveň s jídelními pauzami až do večeře, po které následovalo dopisování sešitů, zpívání nebo táborák.

Jedinou výjimkou byla sobota a neděle, kdy nám naši úžasní učitelé dopřáli opravdový víkend. Zabývali jsme se tématem “Genius Loci”, což je v překladu Duch místa. Nejprve jsme si každý našel v širším okolí klášterního komplexu místo, jež se nám zdálo přívětivé a něčím nás přitahovalo, a pak jsme naopak vyhledali místo pro nás nezajímavé ba dokonce odpuzující. Jaká místa byste si ve svém okolí vybrali vy?

Po obědě byl Tomáš tak laskav, že nám pro naše účely otevřel nové zákoutí cisterciáckého kláštera. Toto místo na každého promlouvalo jiným způsobem. Mnohým se zdálo, že to tu bylo kouzelné a naplňující, jiní z toho měli spíše uvězněný pocit. Genius však mlčel (Genius loci znamená “duch místa”) .

Večer jsme dostali několikahodinový rozchod, jelikož do města přijeli komedianti a veteránská auta, která jsme mohli jít obhlédnout. Bohužel odjely dříve, než jsme tam stihli dojít.

Druhý den jsme šli na celodenní výlet do Lomnice u Tišnova, kde jsme se stavili na zcela originálním smaženém sýru s hranolkami. Na zpáteční cestě jsme se ale rozdělili na dvě skupiny, z čehož jedna jela kousek cesty vlakem a druhá šla pěšky.

Den jsme pak zakončili příjemným se navečeřením u táborového ohně. 

V pondělí jsme však museli najet znovu na režim epocha, práce, tesání, práce, práce, práce, tesání, tesání. 

Hola, hola, koule volá!! Toto heslo bychom bývali měli opakovat častěji, protože mnozí měli spíše mandarinku než kulatý objekt, o nějž jsme se snažili. Už nám mnoho času nezbývalo a dva dny jsme na kámen ani nešáhli.

Po několika hodinách jsme však získali zpět drive a pár z nás už dokonce začalo kouli brousit. 

Ve čtvrtek vznikaly poslední dodělávky a vyrývání symbolů do kamene. S úspěchem jsme nakonec všichni kouli dokončili a kochali se pohledy na tato veledíla. 

V pátek jsme se už museli rozloučit jak s vysokým Tomášem, tak s klášterem a tak i s korunatými jabloněmi a koulemi, jež nám odvezla stěhovací služba. (Ty pánové nevypadali moc odvařeně z toho, že přijeli stěhovat koule a mošt.)

Teď už léto definitivně skončilo i pro nás, zpěv ptáků utichl, květy rostlin se začaly zavírat. Teď nás čekal nový start, učení. Něco, co jsme si za ty dva měsíce odvykli dělat a zcela zapomněli na to, co to je. Škola ale do života patří, takže jsme se po bujaré zpáteční cestě vlakem rozešli domů plně natěšení na začátek výuky:)

AP, FR, SP