Stánek 333

Navštivte nás na veletrhu středních škol Schola Pragensis

Veletrh středních škol v Praze právě zahájil letošní ročník! Můžete se tam setkat s našimi učiteli, studenty, chvílemi i s absolventy. Dnes, v pátek a v sobotu nás najdete ve 3. patře ve stánku č. 333.

Veletrh se koná ve dnech 24. až 26. listopadu 2022 v Kongresovém centru Praha (zastávka metra C – Vyšehrad).

Čt 24. 11. 2022 od 9.00–18.00
Pá 25. 11. 2022 od 9.00–18.00
So 26. 11. 2022 od 9.00–15.00

Více informací na www.scholapragensis.cz.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Výroční zpráva 2021/22

Školská rada školy schválila výroční zprávu o činnosti školy za minulý školní rok. Naleznete v ní povinně zveřejňované informace, např. přehled činností, údaje o organizaci a aktivitách školy ale i něco navíc.

Ilustrativní obrázek příspěvku

Ekologické praktikum 2. ročníku

Dvoutýdenní epocha na téma člověk a krajina nás navnadila na práci v terénu, která je, jak jsme společně zjistili, jednou z hlavních možností, jak naší krajině pomoct.

Shromáždili jsme proto všechny pákové i zahradnické nůžky a nůžtičky, rýče a motyčky a spolu s nářadím vypůjčeným z vedlejší waldorfské školy jsme se s nimi v pondělí vydali na hráz u Milíčovského rybníka, kde nás čekali pánové z Odboru ochrany prostředí MHMP. Ti nás, schovávající se před přeháňkami do pláštěnek a nepromokavých bund, poučili o krásách i přínosech Milíčovského lesa; o rostlinách, o kterých se myslelo, že jsou pro Prahu ztracené, ale díky vybagrování části zarostlé louky a díky semenné bance (semínkům schovaným pod zemí) opět začaly růst; o rybnících a tůních různě osvětlených i zarostlých, které poskytují útočiště nespočtu druhů obojživelníků, z nichž má každý jiné nároky; o dubech, v nichž se vyvíjí larvy tesaříka a o zídce, na které se rádi vyhřívají plazi.

Nic z toho ale nedokáže fungovat jen tak, a proto jsme se rozhodli zahájit naši zdánlivě destruktivní práci, která však krajině ve finále pomůže. Z původně vybagrované louky bylo potřeba odstranit vrbové a břízové výmladky, které utiskovaly již rostoucí rostliny, ze stejného důvodu jsme také narušili travní drn (stejným způsobem pomáhají loukám pasoucí se zvířata svými kopýtky). Problém se zmlazením byl i v lese, kde rychleji rostoucí stromy stíní dubům, které tak nemohou růst pro další generace tesaříků. Zídka potřebovala očistit  a zbavit se okolního plevelu, to se podařilo již první den. Po práci jsme pobrali nářadí a odnesli jsme ho ke stájím policejních koní, kde jsme si jej celý týden nechávali. Druhý den byl boj se zmlazením u rybníka hotový, přibyla také práce s invazním zlatobýlem. Nejprve bylo potřeba olámat odkvetlé rostliny s chmýřím, které by se při jiné manipulaci rozletělo do okolí, po té už nic nebránilo vykopávání rostlin i s kořeny. Ve středu jsme se rozdělili na tři skupinky, jedna dokončila likvidaci zlatobýlu, druhá pečovala o alej mladých ovocných stromů, kolem kterých bylo potřeba upravit zálivkové mísy a natřít je ochranou barvou. Třetí skupinka pokračovala se zdánlivě nekonečnou prací v lese. Jednalo se totiž o téměř 4 ha území a práci, kterou jsme odvedli, bude za pár let potřeba zopakovat. Proto jsme se ve čtvrtek a pátek do stříhání a řezání lip, třešní, habrů a všelikých dalších náletů i výmladků pustili všichni. Poslední den našeho praktika měl trochu jiný časový plán než dny předešlé. Vyčerpávající pomoc lesu si totiž vybrala svou daň a tak se pan učitel Ševčík rozhodl, že se budeme lesu věnovat jen dopoledne a po obědě nám tak zbyde čas na konečnou reflexi odvedené práce. Většina z nás se shodla na tom, že krajinu díky ekologickému praktiku vnímáme jinak, vnímáme teď více její komplexnost a to, že každá maličkost (i ta zdánlivě destruktivní) něčemu prospěje.

Krajina potřebuje naše ruce a my potřebujeme krajinu. Tak vyrazte ven! Příležitostí a možností, jak se zapojit, je spoustu a rozhodně to stojí za to.

Marie Votočková, 2. ročník

Ilustrativní obrázek příspěvku

Výjezd do skal

Po čtvrté a naposledy. Tím bych symbolicky označila náš výjezd 4.ročníku do Teplicko-adršpašských skal. Nevím, jestli jsme se takhle sjeli ve škole s krosnami úplně naposledy, ale jisté je, že příští rok budeme všichni rozuteklí v různých školách a po tomto rituálu se nám zasteskne.

Abych se oprostila od této sentimentální nálady, rovnou se přesuneme do malého auto kempu Loděnice Zdoňov, kde jsme se celá třída zabydleli v chatičkách a služba se dala do přípravy večeře. Následně nás čekalo zpívání s paní učitelkou Tsirou. Vůbec nebylo jednoduché po tak dlouhé době rozcvičit naše ztuhlé hlasivky. Nicméně se nám to povedlo a za chvíli campem zněla skladba Igora Stravinskyho „Pater noster“.

Kdybychom předem věděli, jaká bude v noci zima, tak bychom u večeře zvolili jinou strategii a horký čaj si nalili třeba do spacáku. Poněvadž většina z nás málem přimrzla k posteli a ráno jsme se navzájem vytesávali z kostek ledu. Vstávali jsme v nekřesťanskou dobu, protože místní autobusy jezdily zhruba dvakrát za den, tudíž jsme každé ráno chvátali ještě rozespalí s rohlíky v ruce a zubní pastou kolem pusy probouzející se krajinou. První den jsme se proplétali Teplickými skalami po malých stezkách, lávkách, můstcích a schodech. Kochali jsme se prapodivnými skalními útvary, které tvořily snad všechny části Krakonošova oděvu či různá zvířata a bytosti.

Počasí nám opravdu přálo. Tu a tam v chladném lesním prostředí prosvítaly sluneční paprsky zářijového slunce a my pokračovali v naší cestě. Kolem druhé hodiny jsme dorazili do restaurace na oběd, po němž jsme se pěšky odebrali na dlouhou cestu zpět do kempu. Každý večer jsme seděli u ohně, sdíleli své zážitky z prázdnin a polemizovali o naší budoucnosti. Nejednou se nám naskytl krásný pohled na noční oblohu, která překypovala nekonečnem hvězd.

Poslední den jsme se vydali po kopcích k rašelinovému jezírku. Tři otužilí chlapci na nic nečekali a hned tam naskákali, zatímco my jsme tomu v bundách a podkolenkách pouze přihlíželi z bezpečné vzdálenosti. Ne jedné duši se zatajil dech, když Mirkovi zahučely dioptrické brýle do hlubin jezírka. Avšak díky opatrnému ťapkání po dně se je s úlevou podařilo vylovit. Náhodou se o pár metrů dál nacházela restaurace, kam si část výpravy odskočila na krátké občerstvení. Po pozdním obědě nás opět čekala cesta do kempu, při které jsme se už trochu navzájem podpírali a táhli za všechny možné končetiny. Pan učitel Jirout se na celý výjezd oddal roli šoféra, což někteří z nás hluboce ocenili a jeho služeb využili.

Poslední večer byl zpestřen zvuky kytary a bujarým zpěvem rozjařených kabrioleťáků, kteří seděli opodál. Druhý den jsme celé dopoledne vstávali, balili, uklízeli a pomalu se dostávali do reality. Na Hlavní nádraží jsme se dostali kolem šesté hodiny, rozloučili se společným pozdravem a rozprchli se do svých domovů za teplem a horkou sprchou. Cítím obrovský vděk za všechno, co jsme společně prožili a snad ještě prožijeme. Děkujeme oběma našim třídním, za to jak moc skvělí jsou. Doprovázejí nás na všech našich cestách a to doslova!

Studentka 4. ročníku
Rozálie Veselovská

 

Ilustrativní obrázek příspěvku

Adaptační kurz v Orlických horách

V září jsme jako noví prváci jeli na adaptační kurz. Vyrazili jsme do Orlických Hor do Dědovy Chaty blízko Čenkovic.

Během výletu jsme se snažili co nejlépe poznat jak s učiteli, tak se spolužáky. Abychom se co nejlépe poznali, vymyslela pro nás paní učitelka Lenka Kapsová pár seznamovacích her a různých aktivit. Bohužel byla zima a tak jsme spoustu z nich museli dělat uvnitř. Každý den jsme se snažili proniknout jak do eurytmie s paní učitelkou Anastázii Peškovou, tak i do zpěvu s panem učitelem Filipem Vosáhlem. Pro některé naše spolužáky byla eurytmie úplná novinka, ale já věřím, že zajímavá. Zpěvu jsme se věnovali často. Naučili jsme se tři písně a to i přesto, že jejich texty nebyly české. Začali jsme i s trochou geometrie a to přesněji s rozřezáváním krychle. Během tohoto společně stráveného času jsme se nejen poznali, ale také i něco nového naučili. Jako vrchního kuchaře jsme celý víkend měli našeho třídního pana učitele Radovana Daniela, který mimochodem vaří skvěle. Snažili jsme se panu učiteli pomáhat. A tak měl každý z nás alespoň dvakrát službu v kuchyni. Ke konci výletu už jsme si všichni byli blíž a myslím, že ještě bližší si budeme.

Výlet byl celkově moc povedený a moc jsme si ho užili.

Už se těšíme na další společné akce.

Marie Gajdová

Koncert 26.9.

Vážení přátelé,

rádi bychom vás pozvali na koncert studentů 3. ročníku, který se uskuteční 26. září 2022 od 19:30, a to tradičně v kostele U Salvátora (evangelická farnost, Salvátorská ulice 1045/1, 110 00 Praha 1).

Těšit se můžete především na poměrně málo známou Missu Festiva od Alexandera Gretchaninova, s doprovodem varhan v podání MgA. Martina Moudrého. Vystoupení jsme doplnili o několik drobnějších střípků z práce v 1. a 2. ročníku. Kromě jmenované mše tedy uslyšíte také Gluckovo De Profundis, Beethovenovo O Salutaris a Lisztovo Salve Regina.

Vstupné je dobrovolné, výtěžkem podpoříme ročníkovou cestu studentů do zahraničí.

Těšíme se na viděnou!

 

3. ročník & Ondřej Ševčík

Pozvánka na koncert