Zeměměřický kurz v Jizerských horách

Stejně jako ty předešlé, také náš první ročník absolvoval zeměměřický kurz, který se letos konal v Albrechticích v Jizerských horách.

Cesta započala nedělním srazem na Hlavním nádraží, kde, protentokrát, naštěstí nikdo nezapomněl ani potvrzení o zdravotní způsobilosti, ani občanku či jiné nezbytnosti, a proto jsme mohli bez potíží vyrazit vlakem a později autobusem do milé vsi nedaleko města Tanvald. Cíl představovala chata u lesa, jež se pro příštích deset dní měla stát naší ,,základnou“. Jelikož jsme prý dostali jeden z nejnáročnějších terénů na změření díky převýšení a obtížné viditelnosti bodů vůbec, museli jsme se začít učit měřit už v den příjezdu. Kupodivu výsledky dopadly dobře, a tak jsme byli odměněni skvělou večeří pana ,,šéfkuchaře“ Daniela.

Postupně jsme den po dni dostávali nová zadání, přičemž jsme dodržovali postup vytvoření rýsované sítě a od ní, pomocí dalších metod, odvíjení měření jednotlivých bodů a objektů mapy.

K tomu všemu jsme samozřejmě potřebovali speciální pomůcky jako teodolit, výtyčky, později lať, jehly, pentagon a pásmo.

Kromě měření a střídání služeb v kuchyni společně s prováděním celkové údržby chaty, jsme taktéž každý večer zpívali a učili se píseň ,,Ej lásko, lásko“, kterou jsme později předvedli ve škole i zbylým ročníkům.

Jako jedno z mnoha ozvláštnění kurzu jsme se ve středu věnovali kromě měření též drobné oslavě letního slunovratu u ohně. Jasnou noc se tak někdo rozhodl využít k pozorování Jupiteru teodolitem. Vidět byly dokonce jeho čtyři největší měsíce a lepšími přístroji šlo sledovat i plynové pásy.

V půlce kurzu nás čekal celodenní výlet, během něhož jsme navštívili zborcenou bývalou přehradu jménem Desná, jež dodnes drží první příčku největší katastrofy tohoto typu na českém území. Prošli jsme tedy přírodu Jizerských hor a cestou potkali vodopády, ve kterých se, i přes sychravé počasí, někteří odvážlivci odhodlali vykoupat.

Pár dní po slunovratu nastala také Svatojánská noc, i ta se stala vítaným rozptýlením. Po večerním opékání buřtů, hermelínů, ,,maršmelounů“ a jiných lahůdek následoval zvláštní úkol, totiž jít na louku a natrhat tam svatojánské kvítí. Zde je však třeba přiznat, že ne všichni se věnovali právě sběru. Jistá skupinka se totiž rozhodla ze svažujícího se kopce válet sudy, kotrmelce a vůbec tropit neplechy…

Konečného vytváření mapy se sice zúčastnili pouze někteří z nás (převážně děvčata), ale její dokončení jsme si užívali všichni stejně. Ti z nás, co nemuseli sedět v jídelně, kreslit a rýsovat, se vydali na další, tentokrát drobnější výlet po okolních kopcích. Naskytl se nám tak krásný výhled na krajinu pod námi i pohled do hlubin jizerských lesů.

Úterní úklid chaty a následný odjezd se, můžu říct, obešel bez větších potíží, díky čemuž jsme už v jednu hodinu odpoledne, po příjemné cestě autobusem s televizí, byli v Praze na Černém mostě, kde na některé čekali jejich rodiče – i s auty, ale jiní měli svou cestu domů ještě před sebou. Nikdo si však navzdory zřejmé únavě nestěžoval, a náš zeměměřičský kurz tak skončil v dobré náladě.